Druhá část (THE END)

25. září 2010 v 18:58 |  Pukkas - povídky
Druhá a zároveň poslední část.
Je tam jedna jistá část (*cenzura*) kterou jsem se neodhodlala, tam dát. Takže sorry AruSh.
Konec velmi smutný.
Neručím za ničí psychický stav.
Viz perex.

V tu dobu seděl Ruki ve svém obýváku a čekal. Na nic konkrétního, prostě čekal na jakoukoli událost. Miyavi odletěl na pár dnů do Ameriky ohledně práce a nastávajícího turné. Byl doma sám a začal se nudit. Reitu nechtěl otravovat a navíc si živě dokázal představit co s Aoiem asi porvádějí. Za Uruhou logicky jít nemohl a Kai byl mimo Tokio. Takhle přemýšlel asi hodinu. Pak se šel umýt a zalehnout do postele. Ležel v posteli a přemýšlel. Od té doby co mu Reita naznačil, že by si to i dal líbit na něj myslel čím dál častěji. Jednou se mu o něm i zdálo. To pak měl docela mokré prostěradlo.
Probudil se asi kolem deváté hodiny večerní. Miyavimu volat nechtěl, buchví jaký je v Americe nelidský čas. Napadla ho jiná možnost. Reita. Aoi se zmiňoval, že si bude muset něco zařídit, takže Reita by mohl být doma sám. S trochou ostýchavosti zvedl telefon a zavolal Reitovi. Po pár pípnutí Reita telefon vzal. "Ahoj, Ruki. Co potřebuješ?" "Já…. Je Aoi doma?" Ne, není, vrátí se až zítra v poledne. Proč?" odpověděl s klidem. "Nechtěl… by sis někam vyjít?" zakoktal se Ruki. Slyšel jak se Reita uchechtl. "No, proč ne? Za chvíli jsem u tebe." "Eh… Díky to sem rád." Pak oba zavěsili.
Za chvíli někdo zazvonil. Ruki se radostně rozeběhl ke dveřím s úsměvem a otevřel. Úsměv mu, al hezky rychle zmizel ze tváře když zjistil kdo stojí ve dveřích. Nebylo to Reita, ale Uruha. Na sobě měl bílí oblek a černé úzké tílko. Nos mu zdobili černé brýle. Za nimi viděl jeho jemné líčení. Tentokrát světle fialové. "Co-co tady děláš?" zeptal se šokovaně Ruki. "Jen se chci zeptat jestli máš teď volno. Rád bych si s někým vyšel." Řekl klidne. "Ty si myslíš že i po tom co jsi mi provedl bych se s tebou chtěl zatěžovat?! Víš co Uruho?! Přeju ti aby tě někdo hodně rychle znásilnil! Jako ty mě!" Uruha podrážděně nakrčil nos a odešel. Ruki zavřel dveře a svalil se na židli. Nemohl uvěřit tomu co právě vypustil z úst. I kdyby provedl cokoliv, nikdy by nikomu nepřál nic tak hrozného. Doufal, že Uruha pochopí, že to nemyslel vážně. Za pár minut znovu zazvonil zvonek. Tentokrát, to ale opravdu Reita byl. Ihned vyšli do centra Tokia. Asi v půli cesty se Reita zastavil. Ruki se na něj zadíval. "O co ti jde? O sex? Nebo o přátelství?" Ruki vytřeštil oči. Pak se zadíval do dáli za Reitou a uvědomil si že s Reitou musí jednat na rovinu. Podíval se Reitovi do očí s upřímně mu odpověděl. "O sex!" "To jsem si myslel." Ušklíbl se. "V tom případě znám jedno dobré místo." Chytil ho za ruku a vtáhl do úzké, špinavé uličky na jejímž konci byl již trochu zašlý, ale pořád funkční bulvár. Reita zamířil do šedivé, nenápadné budovy. Byl to motel. Reita objednal dvoulůžkový pokoj na jednu noc. Vyjeli výtahem do druhého patra a zamířili do pokoje číslo 25. Byl rudě vymalovaný a uprostřed byla masivní, dřevěná postel
*Ruki byl už slušně nadržený, takže hned začal z Reity stahovat oblečení. Reita neotálel a začal dělat totéž. Za chvíli tam oba stáli nazí (autorka: kruci, to je krásná představa). Reita pomalu přistupoval k posteli a táhl sebou i Rukiho, který ho líbal na hrudníku. Za chvíli se oba svalili na postel, která zavrzala. Ruki se uvelebil mezi... ........ *cenzura* ..... ...Reita mu zapletl svoje prsty do vlasů a těžce oddechoval. Pak oba usli.
Druhý den ráno se spakovali a spolu odešli do vlastních domovů. V půli cesty se rozešli. Reita na levo, Ruki na pravo. Ruki kousek od svého domu, spatřil něco co změnilo jeho život. Miyavi vystupoval z auta a srazila ho sanitka (ach ten paradox). Ruki se rozeběhl ke svému padlému milému.. Vzal jeho hlavu do svých rukou. Miyavi se na něj dívala svýma uhlově černýma očima. Po té je zavřel. Usmíval se. Něčí ruka mu přiložila prst na krční tepnu. Chvíli na to ho někdo zvedl a zašeptal "Nežije. Je mi to líto." Ruki měl oči zalité slzami. Nic neviděl. Ten někdo ho posadil na obrubník a přehodil přes něj bundu. Kolem Miyaviho se seběhlo všech pět záchranářu. Jeden měl hlavu v dlaních. Další právě překrýval Miyaviho mrtvé tělo kusem látky, aby z toho kolemjdoucí neměli atrakci. Za nedlouho se vedle něj někdo posadil. Byl to Akimoto, starý přítel, spolužák a policista. "Upřímnou soustrast. Je mi ti líto." Řekl a položil mu ruku na rameno. Ruki kývl. Z očí mu tekly proudy slz. Začal si vyčítat, že strávil předešlou noc s Reitou. "Promiň Ruki, ale musím s tebou něco sepsat. Byl jsi u toho." "Hned?" zeptal se tichým , rozklepaným hlasem Ruki. "Ne, počká to." Akimoto, se snažil o úsmev. Ruki položil hlavu do dlaní a hlasitě se rozbrečel. "No tak ššš… Ruki to bude dobrý." Snažil se ho uklidnit. "Ne! To nebude dobrý!" zavzlykal Ruki. Kolem projelo červené auto, které zastavilo kousek od policejního auta. Vystoupil z něj tmavovlasý, vysoký mladík. Ruki v něm okamžitě poznal Aoie. Přišel k němu s nechápavým výrazem. "Co-co se stalo?" zeptal se trochu vyděšeným hlasem. "Miyavi… On je… Zemřel…" řekl roztřeseným hlasem Ruki a znovu se dal do pláče. "Proboha…" šeptl Aoi, posadil se vedle něj a objal ho kolem ramen. "Nemuselo se to stát, kdybych tu byl, kdybych nebyl s Reitou… nestalo by se to!" řekl hysterickým výtazem Ruki. "Cože?! Ty jsi byl s Reitou?" zakoktal Aoi. Ruki si až po chvíli uvědomil co právě vypustil z úst. Usvědčil Reitu z něvěry. "Ne Aoi! Nevyčítej mu to! Já to chtěl! Je to moje vina! Všechno to je moje vina!" zakřičel Ruki. "Ne, ne, ššš Ruki. Za nic nemůžeš. S Reitou si nedělej starosti. Už jsme si kvit a Miyavi… Bohužel… Miloval tě…" řekl utěšujícím hlasem Aoi. Ruki si opřel hlavu o Aoiho rameno. "Pojď dovnitř. Ať nenastydneš." Aoi pomohl Rukimu zvednout a odvedl ho do jeho bytu. Posadil ho na pohovku a nechal ho chvíli o samotě. Mezitím se snažil dovolat ostatním členům the GazettE. Reitovi a Kaiovi se dovolal bez problémů, ale Uruhovi se nedovolal. Nevěděl proč, ale tušil, že se s ním nedějě nic dobrého.
Tušil správně…
Mazitím co se odehrávala smrt Miyaviho se Uruha snažil utéct před Yakuzou. Zahnul do zdánlivě bezpečné uličky, což byl teda velký omyl. Zpoza popelnice na něj vysokčil dva urostlí muži kolem 25ti let. Jeden ho strhl na zem a druhý mu namířil kulomet mezi oči. Uruha byl vyděšený. Netušil co chtějí. V minulosti s nimi zápletky měl, ale všechno bylo vyřešené, všechno vrátil. "Co-co chcete?" zeptal se roztřeseným hlasem. "No, řekněme že si chcem trochu užít." Řekl ten druhý a kulometem sjel za límec jeho košile. "No a pak tě asi odprásknem" Co jinýho s parchantem, který nevrací co si půjčil" Ušklíbl se a přehodil si kulomet přes rameno. "Co?! Já-já všechno vrátil! Už je to skoro deset let!" řekl a hodil po nich nechápavý výraz. "Eh… To určitě! Víš co? Nemám náladu na nějaký hrátky. Rozsekáme ho rovnou!" "Jo máš recht!" Namířil na něj a vypálil. Uruha se ještě stačil uhnout, takže to schytal jen do ramene. Zakřičel bolestí. Vypálil znovu, tentokrát, ale zasáhl Uruhu přímo do srdce. Nestihl ani vykřiknout a sklátil se k zemi. V dáli slyšel něčí hlas: "Vy idioti! Koho ste to kurva zase zabili?!" přistoupil ke němu vysoký blond muž, celý oděn v černé kůži. Podíval se na něj smaragdově zelenýma očima. "Sorry! Jsou ještě moc mladý na to, aby pochopili co se smí a co ne. Bohužel už ti asi nic nepomůže." Řekl tiše a pohledem sklouzl k jeho ráně na hrudníku. Krev prosákla přes celé tílko. Cítil jak ho opouštějí síly. Špatně se mu dýchalo a začaly se mu klížit oči. Zavřel je a naposledy vydechl. Život ho opustil.
V tu chvíli byli už všichni členové the GazettE u Rukiho doma. Až na Uruhu. Chvíli přemýšleli kde asi tak může být a co se mu stalo, že nebere telefon. Aoiovi zazvonil mobil. Neznámé číslo. Vzal telefon. Oči se zalily slzami, srdce se rozbušilo. Posadil se do křesla a dlouze se zadíval do zdi. "Stalo se něco?" zeptal se Kai. "Uruhu… zabili… Yakuza…" řekl Aoi, a položil svou hlavu do dlaní. Do ticha bylo slyšet jen Rukiho vzlykání. Kai se ho snažil utišit, ale jak utišit někoho, kdo ve dvou hodinách příjde o své blízké. Reita se snažil utišit Aoie. Opřel si Aoiiovu hlavu o své rameno a začal ho hladit po vlasech.. Po chvíli se oba zklidnili. Ruki sám odešel do ložnice, potřeboval klid a být chvíli sám. Hrozně si vyčítal co řekl Uruhovi když se viděli na posledy. Doufal, že Uruha jeho rozhořčení pochopil. Šel si provětrat hlavu na balkon. Opřel se o zábradlí a zadíval se do dáli. Měl pocit, že Uruhu někde vidí, ale věděl, že to je jen ulize vytvořena jeho myslí. "Promiň Uruho. Odpusť." Zašeptal do bezvětří. Slza zkápla na kovové zábradlí. Pak další a další. To už, ale nebyly jen slzy. Začalo pršet. Chvíli stál v prudkém dešti. Promokl až na kost. Za moment ho něčí ruce objaly kolem pasu. Podle potítek na zápěstí poznal, že se jedná o Reitu. Byl rád že při něm někdo stojí. Za chvíli ho Reita pustil a opřel se rukama o zábradlí vedle něj. "Vyčítám si to…" řekl téměř neslyšným hlasem Reita. "Co?" zeptal se udiveně Ruki. "Včera jsem se s Uruhou popral. Mrzí mě že to bylo poslední co se mezi námi stalo, bylo zrovna todle." "Chápu" zašeptal Ruki, "Taky jsem provedl něco čeho lituji. Ale už s tím asi nic neudělám…" Ve dveřích se objevil Aoi. Pozvedl obočía zeptal se. "Nechcete jít rozjímat někam jinam? Já jen, že začala docela dost pršet." Dodal, usměvavě a zadíval se na černá mračna na obloze. Ruki se usmál. Aoi byl rád, že Ruki něco takového i po takových zážitcích zvládne. Prošel kolem Aoie, hledat nějaký kus suchého a čistého oblečení. To samozřejmě doprovázelo pár nadávek proč tu má takovej bordel. Reita opřel hlavu o Aoiův hrudník. Ten sjel rukama pod jeho mokré tričko a stáhl mu ho. Pak přes něj přehodil svoji mikinu. Ruki je chvíli sledoval, ale pak odešel. Nechtěl se dívat na pár, který se podrží v jakékoli situaci. Ne, že by jim to nepřál, ale nechtěl snášet představu, že člověk, kterého miloval, už tu není. Šel se podívat do obýváku jestli je Kai v pořádku. Ležel rozcapený na koberci a zdálo se že spal. Přehodil přes něj deku a posadil se do křesla. Přejel si rukou přes šíji a krk. Zavřel oči a přemítal si krásné okamžiky s Miyavim. Z jeho snění ho vyrušil Reita, který šel probudit Kaie, jestli nechce hodit domů. Kai souhlasil, Reita mu pomohl zvednout a spolu odjeli. Reita stihl, ještě něž odjeli, dát polibek Aoiovi na tvář a vyřídil, že už pojede domů se trochu prospat a nechat si to projít jlavou. Nabízel Aoiovi jestli neche jet s nimi, ale nechtěl. Chtěl ještě chvíli zůstat s Rukim. Posadil se na opěradlo křesla kde seděl Ruki. Začal ho hladit po holých zádech svými studenými prsty. Po chvíli slezl z opěradla a vzal Rukiho do náruče a odnesl ho do ložnice. Položil ho na postel a přikryl dekou. Ruki se k němu otočil zády. Nechtě s nikým mluvit, chtěl být sám. A chtěl Miyaviho. Aoi se na něj ještě chvíli díval a hladil ho po rameni. "Už půjdu Ruki." Políbil ho do vlasů a odešel.
Ruki ještě chvíli ležel v posteli. Pak se zvedl a šel do koupelny. Opřel se rukama o umyvadlo a zadíval na sebe do zrcadla. Vlasy měl pocuchané, oči zarudlé a byl ještě bělejší než normálně. Posadil se na okraj vany a dlouze se zadíval na žiletku. Vzal jí do ruky a přeřízl si s ní zápěstí. Následovala palčívá bolest a proud krve. Sklouzl k zemi a udělal ještě další dvě řezné rány. Ruki se rozbrečel. Krev se mísila se slzami. Chtěl křičet, ale už ani vyčerpáním nemohl otevřít pusu. Z posledních sil naškrábal na zem krví "Without Miyavi? Never!" Pak položil hlavu na zem a zemřel.
Druhý den ráno se za ním šel podívat Reita. Nikdo neotvíral takže vešel dovnitř. Podíval se do ložnice, obýváku i kuchyně. Nikde nebyl. Zbývala poslední místnost, koupelna. Vešel dovnitř a nemohl uvěřit vlastním očím. Viděl Rukiho v kaluži krve. Kleknul si k němu a položil ruku na jeho tvář. Byl chladný, jako led. Snažil se nahmatat jeho tep, ale bylo už moc pozdě. Opřel se zády o vanu a vzal mrtvé tělo Rukiho do své náruče. Zadíval se do jeho mrtvolně bledé tváře a políbil na suché rty. Rozbrečel se. Obvolal přátele a oznámil co se stalo.
*O týden později*
Asi něco kolem deseti tisíc lidí stálo v obrovské, bíle vymalovené, hale. Na jejím konci byly tři černé rakve. Nad každou visel obraz již mrtvého Rukiho, Uruhy a Miyaviho. Reita ronil jednu slzu za druhou. Aoi ho pevně stiskl za ruku. Nechápal jak se to mohlo stát. Aoi si vyčítal, že tam s Rukim nezůstal. A taky že se vyspal s Miyavi a Ruki o tom nevěděl.
Reita a Aoi spolu zůstali, oba se přes to přenesli, ale nikdy na ně nezapoměli.
Kai se odstehoval do Sappora, ale pořád se zbylými členy the GazettE, zůstal v kontaktu.
Řidič co srazil Miyaviho, byl odsouzen na deset let na mřížemi.
Pár z Yakuzy byl dopaden a uvězněn na třicet let, ještě za předešlé zločiny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nakamura Miharu | 26. září 2010 v 12:44 | Reagovat

teda to je hustý to je snad tvůj nejdelší yaoi a je fakt :-D goooooooooooooood :-D

2 Karii Sumire | Web | 29. září 2010 v 11:57 | Reagovat

*utírá slzy*...aaach jak úžasný!...je to sice dost brutální  ale úžasný! xD...piš častěji máš na to talent! :3 jen ta cenzura mi tam vadí! xDD

3 Ai | Web | 22. října 2010 v 21:05 | Reagovat

Pukkyno, štveš mě... Sakra, vždyť já u toho bulim jako želva... Proč to musí bejt tak hnusnej konec...? Bééé, ale jinak nádherný... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama