První část

25. září 2010 v 15:49 | Pukky |  Pukkas - povídky
Chtě, nechtě (Aru a Nashii) tu je první polovina toho yaoi co sem sesmolila za tři dny.
Takže, takžé *významné odkašlání* Můj první článek a zároveň můj první yaoi na tomto blogu.
  • Pravopis.... Není niak, ehm úžasný. Není to moje silná stránka a stejně zastávám názor že čeština se už asi dlouho používat nebude.
  • Části 18+ jsou označené hvězdičkou (* na začátku a na konci.)
  • Jo a je to yaoi typu "každý s každým"
Nějaké části jsou extra úchylné, takže autorka nebude žalována, za jiný psychický stav po přečtění, této (i druhé) části.
Tu druhou (a poslední) část teprv opisuju ze svýho notesu, takže bude nejdřív asi za dvě hodiny. Možná, ale opravdu jen možná, by to mohlo být i dřív.
Pěkné počtení *psychopatický smích*
Viz. perex

"Hey now, you are rock star…" Miyaviho probudil nepříjemný zvuk budíku. Včera to s tím pitím nějak přehnal. Crr… Zvuk zvonku mu v hlavě utvořil hotovou světovou válku. S hekáním a skučením se doplazil ke dveřím. Otevřel dveře a v nich stál Ruki. Jakmile Ruki Miyaviho spatřil začala se přes celé patro domu hlasitě smát. "C-co?" vypravil ze sebe šokovaně. Až po chvíli si uvědomil, čemu se tak hlasitě směje. Jednak měl obráceně tričko a druhak bílé trenýrky s nápisem So CUTE přes celý přední díl. "Proboha Ruki mám i sousedy! Pojď dovnitř!" A právě v to Ruki doufal. Vcupital dovnitř a ani si nezul boty. V kuchyni ho Ruki objal a Miyavi jeho objetí opětoval. Vtom Rukimu v kapse zavibroval mobil. "Kruci… Zrovna teď… Gomene, Myv, práce volá…" řekl a vlepil Miyavimu pusu na tvář a odešel. Miyavi si sedl na židli a chvíli přemýšlel o Rukim. Chodili spolu už něco přes tři týdny a on ho bezmezně miloval.
Ruki přijel do zkušebny a před dveřmi, na něj už čekal Uruha, jak se domluvili. Jeho úplé šedé tričko, úzké jeany a černé brýle v něm vzbuzovali slušný pocit, nadrženosti.
Není to dlouhá doba co Ruki zjistil, že se mu líbí muži, ale smířil se s tím a řádně si to užíval.
Při zkouškách se o něj Uruha několikrát "otřel" , na náznak že on je volný a že on by si to nechal líbit. Ovšem Ruki si stál pevně za svým a Uruhu ignoroval. Což Uruhu, samozřejmě pořádně vytáčelo.
Ruki přijel do Miyaviho byto, už značně vyčerpaný. Miyavi seděl u stolu a napřítomě zíral do zdi. V ruce držel již asi desátou lahev piva. Ruki poznal že se něco děje, ale Miyavi nechtěl říct co. Ruki si přiložil jeho hlavu na svůj hrudník a hladil ho po vlasech. Když si Myv uvědomil co a kde, opětoval jeho objetí jen rukama sjel trochu niž (přesněji až k lemu Rukiho kalhot). Zvedli se a pořád v objetí se dopotáceli do (již tři dny neustlané) postele a Miyavi neotálel se svlékáním nepotřebných kusů oblečení. Na to že měl v sobě tolik alkoholu, byl vcelku čilý. Když zbýval poslední kus oblečení - Rukiho trenýrky, byl už celkem netrpělivý a *Rukiho chlouba už stála ve své úctyhodné výšce. Miyavi nečekal a odhodil i poslední kus oblečení. Mezi neurčitým Rukiho hekáním se daly rozeznat slova "dělej" a "prosím". Miyavi nehodlal Rukiho nějak moc mučit a pustil se do práce. Nejdřív jemně pak tvrději. Po chvíli začal Ruki pocotovat nastávající vrchol. Kdyby se Myv neuhnul schytal by to přímo do obličeje. Vlhkými rty přejel přes jeho hrudník, ke krku až k šíji. Celou cestičku zakončil slovy "miluji tě" a zalehl vedle něj a přehodil přes ně deku. Do ticha bylo slyšet jen tikání hodin a Rukiho těžké oddechování.*
Druhý den byla díkybohu sobota, takže se spolu mohli v posteli vyvalovat celý den. Ruki znal své kulinářské umění, takže pro jistotu radši objednal pizzu.
Uruha seděl už pěkných pár hodin v jednom zapadlém baru Tokia a přemýšlel nad Rukim. Už dlouho dobu se mu líbil, ale nikdy se neodvážil mu to říct. Teď už bylo pozdě, protože Ruki měl Myva. "Kruci…" šeptnul si pro sebe. V tom v rohu uviděl známou blond kštici. Kývl barmanovi že dochází k jinému stolu a šel pozdravit Rukiho. "Ahoj." Pozdravil Uruha. "Hmm…" zamručel Ruki. "Děje se něco?" zeptal se Uruha. "Nic… Já… ale nic…" odpověděl. "Ruki, Ruki… S tebou je kříž…" *posadil se vedle něj a plácl ho po stehně. Ruki se ně něj rozpačitě podíval. Uruha zkoušel co mu Ruki dovolí a sjel rukou ještě blíž k rozkroku. "Uru… T-to ne…" "Proč?" zeptal se hrubě Uruha a naklonil se přes něj. "Řekni mi jediný důvod!" zašeptal mu do ucha a skousl jeho ušní lalůček. "J-já někoho mám… Prosím Uruho nech toho!" "Já vím…" zašeptala a sjel mu rukou přímo do rozkroku. Ruki se snažil potlačit vzdechnutí, ale zrovna dvakrát se mu to nedařilo. Líbilo se mu to, ale zároveň to nechtěl. Uruha byl kamarád, ne milenec a ke všemu měl Miyaviho, který se sice poslední dobou choval divně, ale byl pro něj velmi důležitý. "Nech mě být! Uruho! Běž pryč!" Ruki se snažil Uruhu od sebe odstrčit, ale byl o necelých 20cm nižší a Uruha se pyšnil pořádnýma prackama. Kleknul si přes něj a prosebně se mu zadíval do očí. Začal třít svou pánví o tu jeho. V Rukim jakoby se něco zlomilo. Začal Uruhu hladit po stehnech a Uruha hlasitě zavzdychal. "Tady ne." Zašeptal Ruki Uruhovi do ucha. "Tak kde?" zadíval se na něj. "Kdekoli vypravil ze sebe a políbil Uruhu na rty. Pomalu ochutnával Uruhovi rty s příchutí jahod a prsty zapletl do Uruhových jemných vlasů. Po chvíli se od sebe odlepili a Uruha pomohl Rukimu vstát. Položil pár bankovek na stůl a protlačil se s Rukim v patách davem. Venku na ně dýchl čerstvý jarní vánek. Uruha rovnou nastrčil Rukiho na zadní sedadlo auta a rozjel se po dálnici na kraj Tokia kde byl větší klid. Po pár minutách jízdy dojeli na opuštěné odpočívadlo. Uruha zastavil a přelezl si k Rukimu na zadní sedadlo. Chytil ho za pas o podtáhl si ho pod sebe. Svůdně se na něj podívala začal mu rozepínat kalhoty. Po pár vteřinách je měl dole a Uruha hodlal Rukiho trochu potrápit. Rozepnul si do půlky svoji košili a naklonil se nad Rukiho, takže měl skvostný výhled. Políbil Rukiho na nos a pak na rty. Byl tak omámený, že si ani nevšiml, že mu ruce přivázal k držátku u dveří auta. "Uruho… Co? C-co?" "No co?" zeptal se svůdně Uruha a políbil ho na krk. "Pusť mě prosím… He-he… Uru…" Uruha začal Rukiho lechtat v podbřišku. Pomalu, ale opravdu pomalu, začal Rukimu stahovat trenýrky. Rukiho přirození, již bylo značně vztyčené, takže měl Uruha krásný výhled. Na nic moc, nečekal, stáhnul si kalhoty i s trenclema ke kolenům a naklonil se nad již trochu vyděšeného Rukiho. Ten se chytil Uruhových ramen. "Uruho, to-to ne…" Aargh, Ruki! Proboha co tady děláš když to nechceš?!" vykřikla Uruha a vyčítavě se na něj podíval. Natáhl si kalhoty a chtě nechtě si musle přesednout na přední sedadlo, když v tom ho Ruki oslovil. "Uru… Mrzí mě to… Opravdu. A… mohl by jsi mě rozvázat?" "Hmm…Jo" Naklonil se přes něj a rozvázal opasek, kterým byl přivázaný. Ovšem to neměl dělat. Jakmile byl Ruki volný, přitáhl si Uruhu k sobě za košili a vášnivě ho políbil. Uruha byl zprvu šokovaný, ale pak začal spolupracovat. Začal mu motýlími polibky mapovat hrudník. Ruki pod ním hlasitě hekal a skučel. Po chvíli začal Uruhu tlačit níž. Uruha se nadechl a od kořene po špičku olízl jeho penis. Ruki hlasitě vykřikl a zapletl prsty do jeho vlasů. Uruha střídavě měnil tempa. Nejdřív pomalu a pak tvrději. Ruki se pod ním svíjel slastí. Nevěděl kam s rukama, tak jednou přitlačil Uruhovu hlavu do svého rozkroku a druhou začal drtit neznámou látku. Cítil nastávající vrchol. Po chvíli vyvrcholil Uruhovi přímo do úst. Uruha se od něj odlepil a prsty si setřel tu lepkavou bílou tekutinu a vlhkými prsty přejel přejel Rukimu mezi prsy, tam kde to měl nejcitlivější. Ruki byl tak mimo, že si asi nevšiml, že si Uruha znovu stáhl kalhoty a nadzvedl si ho do úrovně jeho pánve. Bez varování do Rukiho náslině vnikl. Ruki jakoby se ihned probral a začal od sebe Uruhu tlačit. Uruha mi chytil ruce a víc ho přimáčkl na sedačku. Konečně si přišel na své. Hlasitě vzdychal a ani se to nesnažil potlačit. Rukimu začali téct slzy, které se vpíjeli do sedačky. Věděl že proti Uruhovi nic nezmůže, tak se aspoň snažil nevnímat tu bolest. Po chvíli to na něj bylo moc a snažil se od sebe Uruhu odstrčit. "Uru-Uruho! T-ty hnusnej sobče!" vykřikl Ruki. Uruhu to trochu zaskočili, ale ve svém tempu nepolevil. "Vy-vydrž ještě chvíli!" okřiknul ho Uruha. Konečně do něj vyvrcholil. Ruki cítil hroznou bolest, vystřelující ze zadní části jeho těla. Nehty zaryl do Uruhových boků, takže mu kapky krve stékali na jeho bělostná stehna. Uruha se od Rukiho odtáhl aby popadl dech. Po chvíli přelezl již oblečený na přední sedadlo a čekal až se Ruki vzpamatuje. Když uslyšel zacinkání opasku, otočil se aby se podíval jestli je v pořádku. Viděl jenom rozklepané ruce, když si zapínal košili a zarudlé modré oči. Ruki si všiml že se na něj dívá, nezmohl se na slova, jen z očí mu vytekly další slzy, které dopadli na jeho kalhoty. "To bude ok!" řekl klidným tónem Uruha a rozjel se zpět do Tokia.*
Vyhodil Rukiho před jeho domem a bezcitně odjel. Bez rozloučení, bez útěchy. "Jak mi to mohl udělat?" opakoval si sám pro sebe Ruki. Před jeho domem stálo černé auto. Poznal že je Miyaviho.
Vešel dovnitř a první co se stalo, bylo to, že se mu Miyavi vrhl kolem krku. "Co-co se stalo? Kde jsi byl? Ruki? Ruki! Co se děje?" Ruki se skácel k zemi a propukl v pláč. "Ruki?!" vykřikl Miyavi a klekl si k Rukimu a snažil se ho uklidnit. Bezúspěšně. "Jak… jak mi to mohl udělat?!" zavzlykal Ruki a opřel se o Miyaviho hrudník. "Ššš… Kdo ti co udělal?" zeptal se opatrně. "Já… to nemůžu říct." Šeptl Ruki. "Proč?" zeptal se šokovaně. Ruki opět propukl v hysterický pláč. Miyavi se zvedl a vzal Rukiho do náruče, aby ho odnesl do postele a promluvil si s ním. Položil ho na postel a přehodil přes něj deku. Jeho hlavu si položil do klína a začal ho hladit po vlasech. "Tak co se stalo?" zeptal se opatrně, "Někdo ti ublížil? Řekni mi to prosím. Uleví se ti." "Ne-nemůžu. Já-já musím mluvit s Reitou!" vzpamatoval se a posadil se naproti Miyavimu. "P-proč zorvna s Reitou?" zeptal se podrážděně Miyavi. On byl jeho milenec, ne Reita. "On jediný mi může pomoct!" okřikl Miyaviho a vylovil z kapsy telefon. Miyavi ho, ale zastavil. "Je po půlnoci. Vzbudil by jsi ho. Zavolej mu ráno." A vytáhl mu mobil z ruky. Ruki kývl a položil hlavu na polštář vedle Myva. Ten položil ruku na jeho rameno a čekal dokud neusnul.
Druhý den ráno už tam ovšem Miyavi nebyl. Nechal jenom vzkaz s přáním hezkého dne.
Spal asi do deset, takže usoudil že Reita už bude vzhůru. Vzal tedy mobil a zavolal mu. Reita vzal telefon téměř okamžitě. "Ahoj, Ruki." Pozdravil "Co se děje?" "Proč myslíš že se něco děje?" opáčil nervózně Ruki. "No, naposledy jsi mi volal, když si zjistil že jsi too… Ehm a to je už skoro půlrok." "Jo, dobrý vzpomínám si! Já… Etoo… Máš odpoledne čas?" "Hai, proč?" "Potřeboval bych s tebou mluvit. Sám." "Noo, fajn. Ve tři se u tebe stavím." "Jo, díky, Reito! Seš fakt kámoš!" "Neděkuj! Přátelé si mají pomáhat." Pak zavěsil.
Rukimu spadl kámen ze srdce, při představě že bude mluvit s Reitou. Chvilinku po třetí u Rukiho zazvonil zvonek. Ruki už byla připravený, takže mohli téměř okamžitě vyrazit. Chvíli šli mlčky vedle sebe, než došli do parku. Tam se posadili na lavičku a Reita začal. "Tak co se děje?" "Ehm, pamatuješ jak tě Uruha to…" "Hmm, díky za otevření staré rány." Poznamenal sarkasticky Reita. "Promiň… Jak jsi se s tím vyrovnal?" zeptal se ostýchavě Ruki. Reita vytřeštil oči. "To chceš říct, že tě Uruha…?" Ruki sklopil pohled a nepatrně přikývl. "Proboha Ruki! Promiň nevěděl jsem to!" "V pohodě…" "Ne! To není v pohodě! Uruha už to přehání!" "Nech to být Reito! Přidělával by sis problémy! Já-já chci jen vědět jak jsi se s tím vyrovnal!" "Noo…" povzdechl si Reita a zadíval se do dáli, "Tenkrát pro mě byl Aoi. Víš přeci. On je ten typ, který ti opravdu dokáže pomoci." "Jo vím…" "Teď se v tom nechci nějak pitvat, ale slyšel jsem že ty… a Miyavi." Rukiho to trochu zaskočilo, protože o tom moc lidí nevědělo, ale před Reitou neměl co tajit. "Jo… slyšel jsi správně..." Reita se usmál. "Neboj, zvládneš to! Nejsi na to sám. Ani já nebyl. A když tak… máš… mě…" Ruki se na něj se zájmem podíval. Reita sklopil zrak a zčervenaly mu tváře. "Já vím. Děkuju." Políbil Reitu na tvář a pomalu odcházel. Reita se na něj ještě chvíli díval a pak se zvedl a odcházel. Reita, ale nešel domů, ale k Uruhovi.
Zazvonil a chvíli počkal. Za pár vteřin se ve dveřích objevil Uruha. "Konichiwa Reita. Co potřebuješ?" "Můžu dál? Není to zrovna vhodné téma na ulici." "Jo, jasně, pojď dál." Reita vešel a otočil se tváří k Uruhovi. Ten trochu znervózněl. Reita ho chytil pod krkem a přimáčkl ke zdi. Uruha měl strach, protože nikdy neviděl basáka tak rozzuřeného. "Co-co se děje?" "Co se děje?! Co?! Kurva, chováš se… seš sobec, Uruho! To seš! Ty-ty to asi nechápeš! To nevidíš jak ubližuješ lidem?!" "Co? Ruki ti to řek?" On-on to, ale chtěl!" "Cože?! To-to-to… to není možné!" zakoktal. Pustil Uruhův krk a poodstoupil o pár kroků do zadu. "Vážně!" přistoupil o pár kroků blíž k němu. "A ty by jsi znovu nechtěl?" Přitlačil Reitu ke zdi a rukama mu zajel pod tričko. Reita se zachvěl, protože měl Uruha ledové prsty. "Ne-e… Uruho… To ne…" Uruha ho, ale zcela ignorovla… Reita se neudržel dal mu pěstí. Uruha se zkácel k zemi a chytil si nos. "Co blbneš?! Víš jak to bolí?!" Reita se zaskočil sám sebou. Uruha se proti němu postavil. Z nosu mu tekla krev a oči mu plály vztekem. Reita na prázdno otevřel pusu, ale slova jakoby se vytratila. Uruha k němu přišel blíž. Reita neváhal odstrčil ho a vyběhl ven ze dveří. Domů přišel později, protože se potřeboval sám projít, aby si provětral hlavu.
Přišel domů, ale Aoi už ležel v posteli. Nepřítomně zíral do zdi a ani si nevšiml že se Reita vrátil. "Ahoj. Děje se něco?" zeptal se a klekl si k Aoiivi na postel. Aoi se posadil proti Reitovi. "Víš, Reita… Něco se stalo… Předevčírem. Já… jsem… Já a … Miyavi…" Reitovi oči se zalili slzami. "Jak-jak jsi mohl?" popotáhl Reita a začal se zvedat. "Byl jsem opilý, Myv taky! Mrzí mě to! Prosím! Rei-Reito věř mi! Nechtěl… Promiň! Promiň Reito! Promiň mi to!" Křičel Aoi se slzami v očích a chytil Reitu za zápěstí a strhl ho na postel. "Aoi! Nech mě být!" vykřikl Reita a zvedl se z postele. "Nech mě o samotě!" řekl potichu Reita a odešel. Aoi se cítil hrozně provinile. "Bože…" šeptl a svalil se na postel.
Asi po dvou hodinách to Aoi nevydržel a šel se za Reitou podívat do obýváku. V televizi běžela nějaká šílená mexická telenovela a Reita spal na pohovce. Na stolku byly rozházené fotky Aoie a Reity. Reitova nejoblíbenější byla roztržená v půli. Aoi si sedl vedle Reita a pohladil ho ve vlasech. "Promiň Reito, promiň." Zašeptal a z oka mu vytekla slza, která dopadla na Reitovu hebkou tvář. To Reitu probudilo. Posadil se a zadíval se na Aoi svýma oříškově hnědýma očima. Aoi uhnul pohledem. Nemohl se na něj dívat. "Promiň Reito, asi bych měl jít." Řekl tiše Aoi a zvedl se. Reita se za ním ještě chvíli díval. Poté co slyšel zaklapnutí dveří, uvědomil co pro něj Aoi znamená. Rozeběhl se za ním. Stihl ho ještě u branky. Chytil ho za ruku a políbil na rty. Aoi polibek opětoval a objal ho v pase. Odtáhl se od něj a zadíval se mu do očí. "Promiň mi to." "Ššš…" Reita mu přiložil prsty na rty. "Je tu zima. Pojď dovnitř." Ruku v ruce odešli k Reitovi domů. *Po zavření dvěří Aoi na nic moc nečekal a začal šátrat v Reitových kalhotách. Reita se opřel o stůl a Aoi si před něj klekl a rychle mu stáhl kalhoty i s trenýrkami. Reitovi už pěkně stál, takže Aoi nečekal od kořene po špičku mu ho olízl. Reita hlasitě zakňučel, což Aoi nabuzovalo k pokračování. Po chvíli dráždění Reitovi chlouby se mu začala podlamovat kolena. Myslel že mu exploduje. Aoiiho hlavu tlačil do svého rozkroku, takže ho Aoi měl přímo v krku. Nevadilo mu to. Pro Reitu… cokoliv… Za chvíli se udělal Aoiovi do krku. Reita hlasitě zaskučel. Aoi se od něj odtáhl a zadíval se mu do očí. Reita zapletl prsty do Aoiovích vlasů a přitiskl si jeho hlavu do klína. "Děkuju." Zašeptal Reita. "Nemáš za co." Řekl Aoi, postavil se a s Reitou odešli do ložnice pokračovat.*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 25. září 2010 v 15:54 | Reagovat

ty jo..je to dost dlhé xD
a vravíš yaoi?..tak to si musim dakedy prečitať :-D
18+? xD...no newa..17 neni málo :-D

2 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 25. září 2010 v 16:00 | Reagovat

ja už som čitala hodne yaoi poviedok..:D
takže to nebude moja prvá ani posledná..hehe..:D..
a nejaké 2 boli aj na the gazette..:D

3 ♥AruSh♥ | Web | 25. září 2010 v 16:44 | Reagovat

JASHIN-SAMA!

4 Karii Sumire | Web | 29. září 2010 v 11:37 | Reagovat

OMJ!...dokonalý! =3 ehm 18+ hehe..tj jedno xD...hele a du na dvojkuu! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama