Žádaný: 2. díl

27. září 2010 v 21:03 | Nashii-chan |  Nashime - povídky
Tady už se nám to zapletlo... Nebudu k tomu už víc dodávat... počkejte na další díl (kterej ještě nemám napsanej...)



Další den se všichni sešli ve zkušebně. Aoi i Uruha svou lásku tajili. Ani jeden z nich nechtěl aby se to dozvěděli ostatní, ale dřív nebo později se to stejně provalí. Obzvlášť po tom, co si včera slíbili - věčnou lásku. Mno kdo ví, kdy se to může pokazit? Rázem jsou taková slova jen sprosté lži! Ale u nich to vypadalo nadějně…. Táhlo je to k sobě už dlouho a nikdo se neodvážil udělat první krok, až se to na konec stalo!
Odebrali se ke svým nástrojům a pustili se do toho. Dneska jim to docela klapalo. Hráli hodinu…. Dvě…. Tři…. A pak Kai usoudil, že je na čase ohlásit pauzu. Ruki a Aoi si šli ven zakouřit a Kai zmizel bůh ví kam…. Uruha a Reita tam zůstali sami. Reita se v jeho přítomnosti choval jaksi nejistě. Panovalo zdlouhavé ticho. Když v tom k němu přistoupil a objal ho v pase. Uruhu to vyděsilo… polil ho studený pot.
"Co-co to děláš?" Zeptal se a odtáhl se o krok zpět.
"Uru…" Řekl Reita téměř neslyšně. Ten začal v duchu panikařit… Sakra co blbne? Co když sem příde Aoi a uvidí co se děje?! Asi by se na Reitu naštval…
Chytil Uruhu za zápěstí a jemně přejel palcem po hřbetu jeho ruky při čemž mu hleděl do očí bez jediného slova. Udělal krok blíž a přimáčkl ho k sobě. Uru byl naprosto zmatený.
"R-Reito tohle ne…. Tohle nejde…" vypravil ze sebe a sundal ze svých zad jeho ruku..
"Ale proč ne?"
" Já totiž….. už někoho mám." Snažil se vyhnout tomu aby to prozradil, ale copak to šlo?
"Jo? A koho prosimtě? Jen se nevymlouvej!" Nedal se odbít a dál se ho dotýkal.
"Poslouchej mě sakra!" Vypěnil. "Nebudu ho zrazovat, ne, že bych tě neměl rád, ale já nejsem…. Já bych ho nepodvedl!"
"Jeho? Takže seš na kluky…." Zkonstatoval a radši se držel stranou, nechtěl se s ním hádat a netoužil po tom, zjistit koho miluje.
"Ale copak? Něco se děje?" Vešel do místnosti Ruki.
"Ne, je to v pohodě." Reita se pokusil o falešný úsměv. Uruha se na něj ustaraně podíval… ublížil mu… ale jak by to mohl Aoimu udělat? To nepřipadá v úvahu! Je jenom jeho… V tom tam přišel i on. Okamžitě zaregistroval Uruhovu skleslou tvář. Přistoupil k němu a objal ho kolem ramen. On se však pořád díval do země a Reita byl úplně vedle. Že by byl Aoi ten jeho? Ruki toto gesto však chápal jako důkaz přátelství a tak mu to nepřišlo zas ta divné. Za chvíli se tam objevil i Kai a mohlo se pokračovat ve zkoušce. Avšak už to nebylo takové…. Uruha ani Reita se nedokázali soustředit, oba prožívali následky šoku jeden z druhého. Často chybovali a Reita dokonce začal hrát úplně jinou písničku!
Dospěli až do chvíle kdy bylo na čase zkoušku ukončit. Všichni se odebrali domů.

Aoi přistoupil k Uruhovi a přitiskl ho k sobě. Věděl, že s ním něco není v pořádku.
"Co se děje?" Avšak on mlčel… neuměl si představit, že by mu řekl to, co se odehrálo o té pauze. To bylo nemyslitelné… určitě by byl na Reitu naštvaný. Uruha prostě jen mlčel, nechal se tisknout k Aoiho tělu a po tváři se mu skoulela slzička.
"Mně přece můžeš říct cokoliv… nebo mi nevěříš? Copak tě trápí? Chci ti pomoct."
"Nejde o to, že bych se ti nechtěl svěřit, ale bojím se…"
"Proč? No tak už mi to konečně řekni, nemusíš se bát." Uruhova slova ho děsila… nevěděl, co může očekávat.
"Jenže to nejde… budeš se zlobit… ne na mně…"
"Leze to z tebe jako z chlupatý deky. Proč bych se zlobil?"
"Víš… on… Rei-chan… on mně… eto… jak to jen říct?"
"Jakkoliv, hlavně už to řekni!" Naléhal.
"Já miluju tebe Aoi, neboj se, že bych se u tebe dopustil jakékoliv nevěry… patřím jenom tobě, ale někdo další chce dobít moje srdce, které je u tebe snad v bezpečí…"
"Cože?" Nechápal…. Absolutně nechápal.
"Reita…" vydechl Uruha a z tváře mu kanuly další slzy.
"Hlavně nebreč drahoušku, to je v pohodě? Proč bych se zlobil, že tě má rád? Nebo ti snad ublížil?"
"Ne, to ne…" vzlykl.
"Tak vidíš, je to v pořádku, nic se neděje." Těšil ho, přičemž hladil jeho vlasy a záda.

Reita přišel domů a zničeně zasedl do křesla. Pak pustil televizi, kterou vlastně ani nevnímal. Přemýšlel jak je to jen možné? Byl moc pomalý… očekával, že Uruhu dostane někdo jiný… neměl nikdy odvahu mu to dát dostatečně najevo a teď toho litoval. Byl na sebe vysloveně naštvaný. V duši ho sžíral vztek. Chtěl si nějak ulevit… ale jak? Někteří lidé svou psychickou bolest mírní fyzickou bolestí… ale copak to k něčemu je? Nejlepší by bylo se na všechno vykašlat… stejně je všechno o čem kdy snil pryč… Uruhu už nikdy nemůže mít… vířily mu v hlavě šílené myšlenky. Neměl odvahu se vším skoncovat, ale chyběly mu důvody proč žít… všechno co dělal bylo při myšlence na něj a teď když ví, že nechá Ať se ho Aoi dotýká kde se mu zlíbí… že spolu spí… bůh ví jak dlouho už to trvá a on si pořád dával naděje! (kdyby jen Reita věděl, že to začalo teprve včera!) Zvedl se a jeho kroky směřovaly do kuchyně… tam otevřel šuplík a vyndal z něj nůž jehož ostří se zlověstně zalesklo v záři žárovky. Už ho měl přiložený na žíle… teď jen říznout a přetrpět tu bolest.


Zůstalo to viset v nejnapínavější části... Zase bych prosia komentáře! Je to pro mně důležitý tak jestli mě máte rádi, prokažte mi tu laskavost! xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pukky | Web | 27. září 2010 v 21:22 | Reagovat

Uááá.... Že ty mojeho drahouška zabiješ? Nu nic, beru to jako odplatu, za ten můj! Jinak chválím! Další, další, DALŠÍ !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama