Žádaný: 3. díl

28. září 2010 v 10:41 | Nashii-chan |  Nashime - povídky
Mno tak tady se dozvíte jak je to dál.... ale od konce to má hodně daleko! Snad se líbí.... heh.... uvidíte co z toho vyleze! xD (ještě to jen napat! xD)



Zazvonil mu v kapse telefon. Na Reitově ruce se objevil krvavý šrám, avšak ne tak hluboký aby vykrvácel. Zalovil v kapse. Uviděl příchozí hovor od Uruhy… chtěl ho přijmout, ale nestihl to. Nedokázal mu zavolat zpátky… styděl se. Sedl si na zem, objal kolena rukama a položil do nich hlavu. Nechtěl věřit tomu, co právě málem udělal! Snažil se přesvědčit sám sebe, že to byla jen myšlenka, ale ta nevelká rána, která štípala mu nasvědčovala, že tomu tak není. Najednou se ozval zvonek u dveří. Reita se zdráhal jít otevřít, nebo třeba jenom nahlédnout kukátkem kdo za ním přišel.
"Reito prosím otevři!" Zabušil na něj Uruha. On se snažil nevnímat… nechtěl nikoho vidět. Avšak ten hlas mu byl hodně povědomý.
"Reito!" Zařval Uru a praštil do dveří ještě víc. Měl o něj strach.Bál se, že si ublíží a jeho strach byl na místě zcela oprávněně. Reita stále váhal… věděl, že je to on… věděl, proč za ním jde. Zvedl se a pomalými kroky došel až do chodby. Zády se opřel o dveře.
"Uru…" chtěl s ním mluvit, ale zároveň by se mi asi nedokázal podívat do očí. Chtěl ho vypustit z hlavy, ale nemohl… ne při těch citech, které k němu choval.
"Jsi v pořádku? Prosím tě otevři!"
"Jsem v pohodě…" Nastalo ticho.
"Hele poslouchej mně… Aoi musel odjet do Kamakuri… má tam nějakou práci… vrátí se zítra….." Na něco tím narážel…. Reita neodpovídal, jen se otočil a odemkl… stejně si nebyl jistý, jestli má vzít za kliku. Ale stejně to udělal.
"Reito…" zašeptal Uru se sklopeným zrakem. Reita ho vzal za ruku a vtáhl dovnitř.
"Promiň mi to… asi jsem ti ublížil, já nechtěl…."
"Ššš…" Přiložil mu prst na rty, které pak políbil. Uruha stál jako opařený… Reita ho k sobě přivinul.
"Jsem v pohodě." Uklidňoval ho. Avšak Uru si nemohl nevšimnout té rány na ruce. Vzal ho za ni.
"A co je tohle?"
"Nic…"
"Jo…. Jasně… je to nic proti tomu co sis chtěl udělat…" zašeptal vyděšeně.
"Buď klidný… pojď se mou." Táhl ho za ruku do obýváku. Uruha šel ačkoliv v jeho srdci se všechno napínalo… snažil se jen nepostavit mysl napříč tomu o čemž věděl co se stane.

***

Oba seděli na pohovce… Uruha už neměl tričko a Reita svými rty laskal jeho tělo. Byl zcela zaslepený… nevnímal absolutně nic ani Uruhův pochmurný výraz… on totiž nechápal proč to dělá… měl strach aby si Reita neublížil… tohle už nešlo vrátit zpátky…. Reita se snažil dát mu to nejkrásnější… miloval ho, ale láska té druhé strany pozbývala… nedokázal učinit jediný pohyb…. Ale i přes to se to stalo… a však v jeho mysli stále zůstávala myšlenka na Aoiho - byl jeho, ne Reitův….


Já vim, já vim.... je to... je to zmatený! Mno pochopte, že Reitovy bych fakt neublížila.. já nemám srdce psát vraždy... i když... mnoo... ale mám!
Zase po vás požaduju názory! (PROSÍÍÍM!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pukky | Web | 28. září 2010 v 10:48 | Reagovat

Eh... T-to... DOKONALOST! další, Další, DALŠÍ !!! *odpadla* Chudáček ReiRei... *utírá slzičku* Dělej a nafasuj sem další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama