3 Měsíce - 2 díl

8. října 2010 v 15:21 | Pukky |  Pukkas - povídky
Ehm... Ehm... No, tak je tu další díl. Nic zajímavého, pravopisné chyby (líná opravovat). Dávám to sem jelikož a protože mě s tim terorizuje LizZy a pak každej kdo četl první díl. Tak teda aby se neřeklo...
Dějově opravdu OPRAVDU nic zajímavého...
Netuším jak se to vyvine... Ale další část napsanou nemám. Doufejte že to bude co nejdřív...
Možná na to bude navazovat nějaká eXtra úchlná a sadistická část... Aoi x ReiRei...
Kehee... Reita mě zabije... Že mě na hrob budete nosit kytky?



Bylo tam příjemné teplo. Položil mě na pohovku a ustaraně se na mě podíval. Nevěděl jsem proč. Byl jsem už relativně v pořádku. Pohladil mě po tváři a odešel. Za chvíli se vrátil s ručníkem v ruce. "Pojď se umýt." Kývl a natáhl ke mně ruku. Ochotně jsem ji přijal. Byla pravda, že po takové době by mi sprcha bodla. Odvedl mě do koupelny. Myslel jsem, že pak odejde, ale to jsem se mýlil. Chytil mě kolem pasu. Trochu jsem se vylekal. Pomalu mi ji začal rozepínat a pak mi ji stáhl úplně. Sám si sundal tričko, zapnul teplou vodu a zastrčil mě do sprchy. Poprvé mě políbil na rty. Chytil jsem se ho kolem krku a užíval si to. Dotýkal se mě snad na každým kousku mé kůže. V tom mu ale zazvonil mobil. Odtáhl se a omluvně se na mě zadíval. "Běž." Usmál jsem se a políbil ho na čelo. Vylezl ze sprchy, vzal telefon a odešel. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Na hrudníku a na zádech jsem měl pár krvavých šrámů. Nevěděl jsem od čeho, nebo koho, ale bylo mi to vcelku jedno. Zabalil jsem se do jeho županu a vylezl z koupelny. Aoi seděl u stolu a něco psal. Jakmile mě spatřil, usmál se. "Zítra budu muset brzo odejít a vrátím se pozdě." Trochu sklesle jsem přikývl. "Ale někdo se na tebe přijde podívat." Šibalsky se usmál. "K-kdo?" zeptal jsem se a skousl si ret. Nechtěl jsem aby někdo věděl, že jsem zpět. "Uvidíš." Řekl a odvedl mě do ložnice, že prý se vyspí na pohovce. Bylo to od něj… milé.
Druhý den ráno jsem se probudil… pozdě. Asi v deset. Vzal jsem si nějaké Aoiiho oblečení (výhoda toho, že máme stejnou velikost) a přešel do kuchyně. Na stole ležel můj notebook. Byl jsem rád, že mi ho vrátil. Vymazal jsem z něho pár souborů. Téměř všechny, které měli něco společného s mou bývalou prací. Chtěl jsem na můj bývalý život zapomenout. Chtěl jsem aby o mě věděl jen Aoi.
Asi ve dvanáct někdo zazvonil. Podíval jsem se kukátkem a spatřil… Rukiho. Otevřel jsem dveře. "Reito?" zašeptal a vrhl se mi kolem krku. Byl pořád stejně malý a pořád stejně blonďatý. Jeho objetí jsem opětoval jen tak aby se neřeklo. Zavřel jsem dveře a dovedl ho do kuchyně. Oči mu zářily, asi byl rád, že mě vidí. "Kde jsi byl? Celou tu dobu." Zeptal se skoro se slzami v očích. Uhnul jsem pohledem. Nechtěl jsem o tom mluvit. A nechtěl jsem aby kdokoli Aoiiovi něco vyčítal. Povídali jsme si skoro do tří. Z toho asi hodinu se ze mě snažil vypáčit kde jsem byl a co se mi stalo. Kolem půl čtvrté někdo zazvonil. Vylekal jsem se, ale pak jsem teda šel otevřít. Byl to Uruha. "Člověče… Co ty tady?" usmál se a natáhl ke mně ruku. Pevně jsem mu ji stiskl. "Ale co…" vrhl se ke mně a pořádně mě objal, až to ve mně hrklo. Jeho objetí jsem opětoval raději než Rukiho, protože jsem věděl, že se mě Uruha nebude na nic vyptávat, když sám nebudu chtít. Samozřejmě, že aspoň jednou se zeptat musel. "Kde jsi byl?" "Ehm… Nechci o tom mluvit." Řekl jsem a sklopil hlavu. "Mě to taky neřekl." Poznamenal sarkasticky Ruki a usrkl si vína. "Ví ještě někdo, že jsi… zpět?" zeptal se po chvíli Uruha. "Ne-e, jen ty, Ruki a Aoi." "Tak už to kruci vyklop!" naléhal na mě Ruki. Uruha tomu moc nepomáhal. Díval se na mě tím svým pronikavým pohledem. "Já to ale ne-ře-knu!" hláskoval jsem zvýšeným hlasem Rukimu. Uruha naši hádku sledoval s mírně pozdviženým obočím. Pak se začal hlasitě smát a nešel uklidnit. Po dlouhé době jsem se od srdce zasmál. Byl jsem rád, že je vidím a že jsou aspoň chvíli se mnou. Ale zároveň jsem chtěl být s Aoiem. Sám. Trochu jsem vypnul a toho Ruki využil. Vybafnul na mě. Jen jedno slovo. "Kdo?!" Byl jsem opravdu mimo, takže jsem ho odbil. "Aoi!" Ticho. Uruha se na mě vyděšeně podíval. Ruki ve tváři nějak podezřele moc zblednul. "Aoi?" Co-co ti provedl?" zeptal se Ruki. Položil jsem hlavu do dlaní a začal se v duchu proklínat. Ale aspoň nevěděl, co mi provedl. "No tak Reito! Řekni nám to!" vykřiknul na mě. Zvednul jsem se a beze slov odešel do obýváku. Sesunul jsem se na zem a začal si hrozně vyčítat co právě vypustil z úst. Za chvíli za mnou přišel Uruha. Posadil se vedle mě a chytnul mě za ruku. "Ublížil ti?" zeptal se a dlouze se na mě zadíval. Nenáviděl jsem když todle dělal. Aoi mi prakticky ublížil, ale kdyby se stalo něco jemu, ublížilo by to mě. Nemohl o tom vědět nikdy, krom nás dvou. On by skončil ve vězení a já v blázinci. Vyrovnal jsem se s tím. Sice, nějak podezřele rychle, ale vyrovnal. "Fajn, jak myslíš." Odvětil naštvaně Uruha. "Copak nechápete, že to nikomu nechci říct?! Je to jen mezi mnou a Aoiem!" Vyjel jsem na něj. "Dobře… Ale kdyby sis o tom chtěl promluvit… Najdu si na tebe vždycky čas." Byla pravda, že Uruha to nevykej. Teda pokud se neožere, což je teda dost často. Zato teda Ruki je kecka. Řekl by to prvnímu koho by potkal. Ještě chvíli jsem tam seděl a zíral do zdi. A Uruha usnul. Vstal jsem a nechal ho tam ležet. Přišlo mi nevkusné budit ho. A ke všemu byl docela roztomilý.
Přešel jsem do kuchyně. Ruki seděl u stolu a snažil se vycucnout ještě poslední zbytky z dvoulitrové lahve vína. "Tys začal už i pít?" zeptal jsem se pobaveně. "Ne… Zapomněl jsem cigarety." Zakňučel. "Aha." Kývl jsem a otevřel skříňku, kde bylo kafe. Hodně kafe. A hodně cigaret. Hodil jsem po něm jeden balíček cigaret. Okamžitě z něj vytáhl jednu cigaretu a zapálil si. "Měl bys přestat… Už ti to leze i na mozek." "Ha-ha-ha…" zavrčel Ruki a popotáhl si z cigarety.
Asi po hodině Ruki i Uruha odešel. Řekl jsem jim, že nechci aby někdo věděl, že jsem zpátky. Slíbili, že nic neřeknou. Dokonce i Ruki to bral vážně.
Šel jsem se umýt a pak zalehnout. Chtěl jsem na Aoiiho počkat, ale únava byla silnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carol | Web | 9. října 2010 v 13:16 | Reagovat

Já ti teda kytky nosit budu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama