Odpověď na inzerát

19. října 2010 v 22:59 | Nashii-chan |  Nashime - povídky
Podle mě to je megalomanská prasárna... množná největší co jsem  kdy napasla, ale jestli to splní účel což je moje proroctví, který bylo speciálně určeno Pukkas: "Já napíšu takovej yaoi, že se z toho posereš!" tak budu jedině ráda!! xDD Užijte si to........... (tfuj! jsem váhala jestli to mám vůbec zveřejňovat!! xDD)



Před už docela dlouhou dobou jsem se rozešel s mojí přítelkyní. Dost mě to vzalo, protože jsem ji opravdu miloval… Dokonce jsme se měli i brát a ta mrcha mi týden před svatbou zavolala, že má jiného! Tehdy jsem byl opravdu zoufalí. Nedokázal jsem se s nikým seznámit, trpěl jsem… po tom, co mě opustila už nebylo nic jako dřív. Dokonce i přátelé mě začali odsuzovat, protože to byla údajně moje vina! Je pravda, že jsme byli pohádaní, ale mrzelo mě to víc než kohokoliv jiného na světě! Ale když už se tohle stalo, rozhodl jsem se, že nezůstanu sám. Potřeboval jsem někoho po svém boku a tak jsem si dal inzerát na internet. K mému překvapení se mi hlásilo hrozně moc lidí. Ale mně zaujala jen jediná dívka. Byla o rok mladší, menší a celkově krásná. Psali jsme si asi měsíc, ale pak přišel čas se spolu i setkat. Těšil jsem se, protože už jen přes písmenka působila velmi příjemně. Dali jsme si sraz večer v parku a pak měli jít do kina.

Zaparkoval jsem auto a šel cestičkou mezi stromy. Viděl jsem osobu sedící na lavičce. Už z dálky jsem poznal, že je to ona! Přišel jsem až k ní. Její krása přímo znásilňovala oči! Byla daleko hezčí než na fotkách. Měla středně dlouhé, blonďaté vlasy. Na sobě černou halenku a bílé džíny. Na krku měla stříbrný náhrdelník a ladné prstíky jí zdobily prstýnky, také z pravého stříbra. Měla jemně nalíčený obličej. Upírala na mě své něžné oči. Usmála se a v matném svitu pouliční lampy se na jejích rtech zaleskl bezbarvý lesk. Byl jsem v rozpacích.
"Ahoj, doufám, že tu nečekáš dlouho…" Řekl jsem a nervózně si prohrábl vlasy. Nic neříkala. Stále se na mně jen sladce usmívala.
"Suzu…?" Oslovil jsem ji, ale ona stále mlčela. Říkal jsem si: "To je opravdu skvělé! Celou dobu jsem jenom mrhal časem, netušil jsem, že se to takhle podělá!" Ale v tom na mně promluvila. Do teď jsem ještě její hlas neslyšel.
"Jsem rád, že jsi přišel." Byl jsem v šoku! Její hlas zněl… mužsky! A ještě mluví v mužském rodě. Nemohl jsem tomu uvěřit! Ta křehká květinka byla muž…? Nevěděl jsem co mám dělat.
"Promiň mi to Reito… já, víš… nevěděl jsem jestli je správné abych tohle dělal, ale asi jsi teď pochopil, že nejsem člověk za kterého jsi mě měl." Na chvíli ztichl. Skoro jsem nedýchal.
"Asi jsem ti neměl lhát, je to ode mě sprosté, já vím. Ale když se to dostalo takhle daleko… Alespoň ti vysvětlím jak to se mnou je." Věděl, že ho vyslechnu, byl jsem ale úplně v mimo. Zbledl jsem a nedokázal se ani pohnout.
"Teď ti asi došlo, že nejsem žena. A nejmenuji se Suzu, jsem Ruki. Promiň mi to prosím." Nebyl jsem schopen jediného slova. Až po delší době jsem se vzchopil.
"Takže můžu jít? Nemám za potřebí podobný divadýlka!" Vyštěkl jsem. Nechápu kde se ve mně vzalo tolik síly. Teď zase strnul Ruki. Nedokázal jsem však odejít. Něco se snažilo mě zlomit uvnitř srdce, snad možná jeho pronikavý pohled? Niterně jsem se bránil, ale i vzhledem k tomu, že to byl muž mě k němu něco přitahovalo. Co se to sakra jenom dělo? Tuhla mi krev v žilách. Vůbec nic jsem nechápal! Ruki nepatrně pohnul nohou.
"Proč tu ještě stojíš?" zeptal se. Z jeho hlasu vyzařovalo pobavení, určitě měl z mojí reakce velkou srandu. Už jsem to nevydržel. Jeho oči mě propalovaly, v hlavě mi zněl jeho hlas v nekonečné ozvěně. Naskočila mi husí kůže. V tom se Ruki postavil a vzal mě za obě ruce. Svíral má zápěstí, ale neměl jsem v plánu se mu vytrhnout. Když to ze mě vycítil povolil sevření a jemně přejel po mých dlaních. Přiblížil se ještě víc a naklonil se k mému uchu.
"Tak co?" Zašeptal. V tu chvíli jsem se neovládal, asi jsem to nebyl já. Moje ruka sklouzla k jeho pasu. Vnímal jsem jeho teplo. Cítil jsem jeho vůni. Přitahoval mě. Objal mě oběma rukama a přitiskl k sobě. Položil jsem hlavu na jeho rameno. Hladil mě po zádech a mě to bylo tolik příjemné.
"Jsi krásný." Prolomil ticho mezi námi. Zhluboka jsem se nadechl. Ruki vjel rukou do mých vlasů a pak jsem ucítil jeho rty na svém čele. Byly tak horké. Celou tu dobu mi bušilo srdce jako o život. Jen stěží jsem si uvědomoval co dělám, ale při té myšlence jsem se třásl.
"Tobě je zima?" Zeptal se a smetl mi pramínek vlasů z čela. Upřel jsem na něj svůj pohled.
"Pojď se mnou." Vybídl mě a už mě vedl neznámo kam. Měl jsem strach. Tiskl mou ruku a palcem sjížděl po jejím hřbetu. Byl tak něžný. Po chvíli jsme došli k nějakému domu. Nebyl velký, ale už navenek vypadal příjemně.
"Tady bydlím, pojď dál" Takže k němu domů jo? Začínalo se mi to líbit čím dál víc. Lákalo mě poznat mužské tělo. Začínal jsem být docela nadržený. Vlastně ta nesmělost mě úplně opustila. Byl tak sexy! Zavřel za mnou dveře a v tu ránu mě "přepadl". Vpíjel se do mých rtů, nemohl se jich nabažit. Já mu polibky oplácel. Přesunul se k mému krku a přisál se na pulsující tepně. Pak mě opět vzal za ruku a táhl do nějaké místnosti. Byla tam tma a příjemně. Udělal jsem sotva pár kroků když v tom jsem ležel na posteli. Ruki si na mě sedl a dotýkal se pod tričkem mého těla. Vzrušovalo mě to a jeho taky. Vyhrnul mi triko ke krku a já si ho přetáhl přes hlavu. Hladil mou teplou kůži a můj hrudník zasypával tisícem motýlích polibků. Letmo používal i zoubky. Když zabloudil k mým ztvrdlým bradavkám u jedné se zastavil a jemně skousl. Projela mnou vlna slasti. Už jsem nevydržel skrývat své emoce. Nahlas jsem vzdechl. Ale nestyděl jsem se, bylo mi jasné, že on chce abych byl ještě hlasitější. Až se nabažil mého hrudníku, přesunul se k dolní části mého těla. Pohrával si s kovovou přezkou od
pásku, kterou pomalu rozepínal. Pak následoval knoflík a zip. Ale kalhoty mi nesvlékl. Teď byla řada na mně. Převalil jsem se na něj a na jeho halence jsem směle zdolával jeden knoflíček za druhým. Naskytl se mi nádherný pohled… byl jako z porcelánu! Laskal jsem ho na odhalené kůži a Ruki tiše sténal. Pak se naše pozice zase obrátily. Pomaličku mi stahoval rozepnuté kalhoty. Hezky centimetr po centimetru. Až jsem byl jenom v trenkách a ochromený jeho doteky. Líbal mě na stehnech a to mi přivádělo příjemné "elektrické" šoky do rozkroku, který rychle nebýval na objemu. Byl naprosto úžasný! Nikdy bych neřekl, že mě bude takto vzrušovat muž.
Postupoval pořád výš a výš. A pak mi stáhl i trenky. Byl jsem úplně nahý. Až teď mě přepadl stud. Na tváři mi probleskla rudá barva. A najednou jsem ucítil jeho rty na svém přirození. Polil mě studený pot, protože jsem věděl, k čemu tohle všechno vede, ale zároveň proto, že to bylo až nesnesitelně příjemné. Dráždil mě jazykem i zoubky. Připadal jsem si jako atomová bomba. Ano, přesně tak! Jako atomovka… a za nedlouho také následoval výbuch - exploze slasti… a ta nálož skončila v Rukiho ústech. Odtrhl se ode mě a posunul se do úrovně mých očí. Svůdně se na mě zadíval a olízl si koutek úst kde ještě měl moje sperma. Projela mnou vlna pokušení. Ještě nikdy jsem s žádnou holkou nezažil takovéhle pocity. Vrhl jsem se na něj a v rychlosti ho svlékl až donaha. Oba jsme toužili po pokračování. Ruki se na mě převalil a tím, že si na mně sedl si můj penis zavedl do útrob. Asi ho to zabolelo, soudě podle zkřiveného obličeje. Avšak hned na to, se začal pohybovat směrem nahoru a dolů. Přiváděl mi neuvěřitelnou slast a sám sobě taky. Naše vzdechy se v malé ložnici srážely na okenních tabulkách, naše těla se orosila kapičkami potu. Já stále v něm jsem ho převrhl na záda a začal přirážet. Byl jsem čím dál tím tvrdší. Ruki záhy vyvrcholil a potřísnil můj hrudník bílou tekutinou. To mě znovu nabudilo a chvíli na to, jsem byl i já. Až po tom, jsem z něj vystoupil a vyčerpaně jsem ulehl vedle něj. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Pak jsem ho k sobě přitiskl a přetáhl přes nás deku. Ruki usnul hned a já se na něj ještě dlouho díval, byl tak nádherný! Jako anděl… ale pak i mě přepadla únava a objímaje mého sladkého a dokonalého andílka jsem taky usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AruSh, Nakamura Miharu | Web | 20. října 2010 v 13:10 | Reagovat

Připrav se na to, že tě vlastnoručně uškrtim, jakmile se mi dostaneš pod ruku!
Z toho se neposrala Pukky, nýbrž JÁ!
Ještě jednou, Nashime a vážně tě něčim UKAMENUJU!

2 Pukky | Web | 20. října 2010 v 14:15 | Reagovat

Pukky: No hele... Aru... já... ehm... *dead*
Reita: *s kameným výrazem* Co vy nám to dámy, ale provádíte... Nejdřív Pukky s Třema měsícema, teď todle... No, jasně proč ne, jen si to užíjte...
Pukky: Dokonalost! Fakt, že jo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama