Pod rouškou temnoty I.

21. října 2010 v 18:23 | Nashii-chan |  Nashime - povídky
Zavání to hororem... nic děsnýho to (zatim) neni, ale počkejte až to nabere pořádnej děj... ehm... pořádnej děj = yaoi... xD Já už se víc rozkecávat nebudu... užijte si to! Buwhahahaaa!! xD



Uprostřed noci Aoiho probudil zvuk přijíždějícího auta. Vzhledem k tomu, že široko daleko nebyl žádný jiný dům u kterého by auto zastavilo bylo jasné, že zaparkovalo právě u jeho dveří. Reflektory osvítily závěsy a motor stále běžel, ale bylo zřejmé, že vůz stojí. Najednou všechno ztichlo a opět se ponořilo do černo černé tmy. Aoi v samé zvědavosti vyhlédl z okna aby zjistil, co se děje. Před garáží stálo velké černé auto.
"Pohřebák?" pronesl do úzkostlivého ticha nechápajíce význam dění. Netušil jak reagovat. Projela jím vlna mrazu a otřásl se. Brněly mu konečky prstů a do plic se mu vkrádal neznámý tlak. A najednou se bezvládně svezl na zem a víc už se nehýbal. Všechno zmizelo a jakoby neexistovalo.


Ráno se otřesený Aoi posbíral ze zemně v udivení, co se to jen mohlo stát? Na nic si nepamatoval, ale jakmile rozhrnul závěsy aby do pokoje vpustil sluneční paprsky spatřil černé auto stále stojící na stejném místě jako tu noc. Polil ho studený pot. Pomalu se mu začaly vybavovat nedávné události, které se jako blesk náhle ztratily do neprostupitelné tmy. Vyděsil se avšak zvědavost jeho bojácnost přemohla a donutila ho vyjít až ven a podívat se blíž.
"Je tu někdo?" Zvolal k pohřebnímu vozidlu, které bylo bez řidiče. Nic… co by se také dalo čekat? Rozhodl se nechat to být a raději se šel nasnídat. Dal do konvice vařit vodu na kafe. Voda vřela a bublala a plastová konvice syčela. Namazal si chleba s máslem a poklidně se najedl. Když byl čas jít do práce uvědomil si, že kvůli neznámému autu se zřejmě nedostane do garáže ke svému vozidlu. Ale jakmile otevřel hlavní dveře, po pohřebáku nebylo ani stopy. Neřešil to, byl rád, že to auto odjelo. Vyrazil do práce a domů se vrátil až pozdě večer. Ovšem netušil, že minulá noc se bude opakovat a, že to bude vlastně ještě horší. Ve spánku ho tížila noční můra, ale sen se přetrhl ve chvíli, kdy Aoi uslyšel tlumené klapnutí. A zvuk se ozval znova a pak nabýval na intenzitě avšak nezesílil. Připadalo mu, že to slyší v hlavě. Točil se mu celý svět, měl pocit jako by vypil opravdu hodně tvrdého alkoholu. Udělalo se mu zle. Na jeho hrudník doléhala nesnesitelná tíha a třásl se po celém těle. Nemohl se ani pohnout, ale i přes to zvládl vykřiknout:
"Už dost!" a rázem všechno přestalo. Teď už vůbec nevěděl, co se to s ním děje. Tohle ho tak vyčerpalo, že usnul během minuty. Upadl do bezesného spánku. Ráno ho stěží vzbudil budík, který zvonil i když právě začal víkend. Promnul si oči a s pohledem na hodiny ukazující čas 5:15 zaklel a vypnul budík. V tuhle dobu ale nikdy nevstával a už vůbec ne o víkendu. Hned na to zase usnul, byl příliš vyčerpaný. Zdál se mu až moc divný sen. Viděl jenom tmu a v hlavě se mu rozléhal hlas říkajíc: "Jen pojď Aoi, není čeho se bát…" Pak ho oslnilo světlo jasnější než slunce. Zakryl si oči rukou. A najednou měl pocit, že padá, a to opravdu hluboko a rychle. Nemohl se skrz poryvy větru nadechnout…. A pak se probudil. Rozhodl se neřešit to. I dnes opatrně vyhlédl z okna zpoza závěsu a stejně jako včera tak i teď uviděl to černé auto. Nešlo mu to do hlavy. Tohle ho opravdu rozčilovalo… nějaký řidič pohřebáku si to zaparkoval přímo před jeho garáží! Když se dal do pořádku, vyšel z domu a obcházel auto kolem dokola. Přemýšlel, jestli je prázdné nebo v něm leží rakev ve které odpočívá nějaký nebožtík. Nikde nikdo nebyl a tak sebral odvahu a zkusil otevřít zadní dveře. Jenomže byly zamčené! Pak ho ještě napadlo sednout za volant a někam ten bourák odvézt. Někam hodně daleko… Uviděl klíček v zapalování přičemž se usmál. To však netušil, že auto nepůjde nastartovat. Zkontroloval stav benzínu… nádrž byla úplně prázdná.
"No super!" rozvztekal se a myšlenky mu bloudily k poslední možnosti… zavolat odtahovou službu. Z kapsy vylovil mobil a vytočil číslo. Hned na to se ozvalo:
"Litujeme, ale nemáte dostatek kreditu k uskutečnění hovoru, dobijte si prosíme co nejdříve svou kartu…"
"Do prdele za co mě trestáš?!" Zařval vztekle až se to rozléhalo v okolí. V euforii vzteku mrštil mobilem do předního skla, které prasklo a Aoi se najednou vyděsil. Ne jen, že si rozbil mobil, ale ještě k tomu bude asi muset zaplatit sumu za výměnu čelního skla… otázkou je: Komu? Zašel zpátky do domu a pustil si televizi. Až do večera nevyšel ven, ale celý den ho sužovala zvědavost. Chtěl vědět proč ten pohřebák stojí před jeho domem. Chtěl odemknout zadní dveře auta a nahlédnout dovnitř. Věděl, že jsou zamčené, ale stále si pamatoval svůj trik s drátkem. Je to sice zastaralá metoda, ale v Aoiho případě velmi účinná. Povedlo se mu to asi až na potřetí, ale i tak… Černé dveře auta se otevřely a teprve teď Aoi nabyl jistoty, že se nemýlil. Očekával že se tam něco skrývá. A co čekat v pohřebním voze, že? Byla tam rakev z tmavého dřeva. Nijak zvláštní… vlastně úplně obyčejná. Rozhodl se zajít ještě dál… nemohl si odpustit nadzvednout víko a zjistit kdo tam leží…
"A třeba je úplně prázdná…" zamumlal si a nahlédl dovnitř. Mýlil se…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pukky | Web | 21. října 2010 v 20:36 | Reagovat

Tlukot srdce... Bože, WHAT IS IT?! Huh, honem du na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama