Pukkyn yaoi no.3, díl 5.

17. října 2010 v 10:29 | Pukky |  Pukkas - povídky
A dalšííí... V přístím se můžete těšit na pořádnou "postelovou scénku"... *psychopatický smích*
No tak ať se vám to líbí... Jo a ... no nic.... XD
Pěkné počtení, přeje Pukky a její celý harém (vyjma Reity, ten se na mě pořád ještě trochu zlobí...)
Viz. perex

Druhý den ráno se probudil na pohovce zachumlaný do deky. Sám. Aoi už odešel, ale u něj to čekal, takže ho to nijak moc neštvalo. Natáhl na sebe oblečení, udělal něco poživatelného a odešel do zkušebny.
Tam tentokrát čekal Kai a Uruha. Ruki a Aoi dorazili za chvíli. Hráli tak tři hodiny, pak skočili někam na oběd a potom znovu hráli, až do sedmi. Z toho ovšem asi dvě hodiny dělali naprosté voloviny (viz. Rukiho hrátky s mikrofonem a Kai vs. Francouzská kuchařka). Po sedmé se tedy všichni rozešli domů. Reita měl dobrý pocit. Myslel, že už to je všechno za ním. Že už ho nechají oba na pokoji. Aoi i Uruha.
Došel domů a ihned usl.
Další den ho probudilo kručení v břiše a tlačení opasku do podbřišku. Pomalu se zvedl a došoural se do kuchyně. Pokusil se něco sníst, ale bylo pro něj obtížné už jen otevřít pusu. Znovu sebou tedy plácl na postel. Neusl. Začala ho přepadat deprese a neměl pocit bezpečí ani ve svém vlastním domě, když se k němu bez problému dostal jak Uruha, tak Aoi.
Na zkoušky se domluvili až po obědě, ale Reita nešel. Měl strach. Z Uruhy i Aoiiho. Zůstal tedy doma v posteli a snažil se na nic nemyslet. Ani se neobtěžoval jim něco zdělit.
Aoi, Uruha, Ruki i Kai už seděli dobrou půl hodinu a čekali. Ruki mu tedy zavolal. Po pár zazvoněních Reita telefon vzal a přiložil k uchu. "Hmm?" zamručel do mobilu. "Kde seš?" vyštěknul na něj Ruki. "Nepřijdu." Řekl stroze Reita a zavěsil. "Co si vo sobě myslí?!" zavřeštěl, když mu bezohledně típnul. Aoi se na Uruhu vyděšeně podíval. Ani Uruha se netvářil nijak nadšeně, usoudil však, že není vhodná doba na to, to rozebírat. Rozešli se tedy domů, ale Uruha to pelášil přímo za Reitou domů. Měl o něj strach. Měl strach aby si něco neudělal.
Došel až před jeho dům a vylovil z kapsy klíč. Včas si však uvědomil, že by ho Reita asi pořádně ztřískal. Zazvonil tedy. Za chvíli uslyšel kroky a pak se dveře otevřely. Měl zarudlé oči, pobledlou pleť a povolenou pásku přes nos, takže si ji každou chvíli popotahoval nahoru. "Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně a položil mu ruku na rameno. "Myslíš?" zeptal se podrážděně a setřásl jeho ruku ze svého ramene. Uruha trochu zpanikařil a v rychlosti začal přemýšlet jak ho uklidnit. "Pomalu jste mě oba znásilnili… Nemám pocit bezpečí ani ve vlastním domě. Nemůžu se na vás podívat, aniž bych se netřásl strachy." Zašeptal roztřeseně Reita se slzami v očích. "Znásilnili?" vykulil oči Uruha. Bezcitně ho přitlačil ke stolu a hrubě držel za obě zápěstí. "Tohle by bylo, kdybych tě chtěl znásilnit, ale… já ti nechci ublížit." Zavrčel na něj, ale pak hlas ztišil. "Promiň…" zakňučel Reita. "To nic." Zašeptal mu do ucha a soucitně ho objal. Reitovi slzy se vpíjely do Uruhova trička. "Ššš…" uklidňoval ho Uruha a poté ho vzal do náruče. Zprvu se lekl, ale pak se nechal odnést do ložnice. Oba téměř okamžitě usli. "Miluji tě…" zašeptal tiše Reitovi do ucha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nashii-chan | Web | 17. října 2010 v 10:35 | Reagovat

To je tak...... aa!! sladký!! tak dělej! vysol postelovku!!!! xD

2 AruSh | 17. října 2010 v 11:25 | Reagovat

Tak tak... souhlas s Nashii.... se těšim těšim.... a píšu u toho závěť xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama