Pukkyn yaoi no.3, díl 9.

21. října 2010 v 15:17 |  Pukkas - povídky
Aiko...
Ehm... uplně původně to mělo být Eme, pak teoreticky Seme, nebo Uke, ale zůstala sem u Aiko... XD
Dějově nic zajímavého, spíš jen taková kulturí vložka... =3
Pěkné počtení... =3





Někdy v té době (tj. po deváté večer) se Reita s Uruhou procházeli po již oživlých bulvárech ve středu Tokia. Neměli v plánu nic určitého, prostě se jen tak poflakovali a povídali si. Až něco po desáté se rozhodli namířit domů. Šli kolem malé, zašedlé budovy, když Uruha zašeptal Reitovi do ucha: "Počkej tady." Reita nechápal, ale čekal. Za chvíli se vrátil a držel v ruce malou krabičku. "Neptej se… Uvidíš." Řekl tiše, poté co si všiml jak se na to dívá. Rei tedy nic neříkal a vydali se směr Uruhův dům.
"Otevři to." Řekl Reitovi, když vešli k němu do obýváku. Trochu ostýchavě vzal krabičku a otevřel ji. Leželo v ní malé, černé, chlupaté klubíčko se smaragdově zelenýma očkama. "Kotě?" zašeptal roztřeseně a podíval se na Uruhu, který se zářivě usmíval. "Líbí?" "No… Jo." Usmál se a vzal to klubíčko do ruky. Byla přesně do dlaně. "A-ale proč?" zakoktal a nadále si prohlížel to chlupaté cosi. "No… Říkal jsem si, že… Já vlastně ani nevím…" trochu znervózněl. Reita se usmál a věnoval Uruhovo dlouhý polibek. Uruha se posadil a přitáhl si Reitu i s kotětem na klín. "Jaký ji dáš jméno?" zeptal se. Reita si to ještě chvíli prohlížel a pak nadhodil pár jmen. Dlouhou dobu přemýšleli, ale zaboha (zaGackta) je nemohlo nic pořádného napadnout. "No a co třeba… Aiko?" zeptal se ostýchavě. "Aiko?" povytáhl obočí. "No… to mě jen tak napadlo." Začervenal se a skousl si ret. Uruha se musel pousmát nad tím jak je nesmělý. "Je to dobré jméno… Myslím, že asi nejlepší." Usmál se a pevně Reitu objal. "Hele… Uruho… tobě nejde o jméno, že jo?" poznamenal rýpavě když mu prsty zajel pod tričko. Uruha cosi zavrčel a skousl jeho ušní lalůček. "Uruho… tyyy…" protáhl se smíchem a snažil se ho odstrčit, poté co mu Uru rozepnul poklopec. Uruha ho ignoroval a nalepil se rozkrokem na jeho stehno. "Ne, Uruho… Teď ne…" zvýšil trochu hlas, protože Uruha byl opravdu neodbytný. Přikývl a prohrábl se ve vlasech. Reita se usmál a šel najít nějaké kočičí žrádlo, nebo alespoň co by mohla sníst. Jelikož bylo pozdě, šli pak spát. Vedle sebe. V jedné posteli. Jen oni dva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nashii-chan | Web | 22. října 2010 v 16:17 | Reagovat

To je kawaii! Já chci taky koťátko!! (asi začnu mít ráda kočky...)

2 kinkky | 22. října 2010 v 16:25 | Reagovat

Moc pěkná část....koťátko..♥♥♥ ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama