Poznané štěstí (Ruki x Uruha)

7. listopadu 2010 v 10:05 | Ryo "Suzuki" Pukkas / Pukky |  Pukkas - povídky
Konnichiwa!!
Včera mezi devátou a desátou hodinou večerní, jsem na přání mého mozku napsala slash. Pozor! "Krátký" slash. On není zase tak krátký, ale nemusim ho dělit do 20ti částí!
Jinak já jsem nadmíru spokojená! Vážně!
A za název, moooc děkuji Nashii! Fakt, nevím, mě by nic takovýho nenapadlo. /Ha a prej, že to není dokonalý! Já ti dám!!/
A... Asi si budu muset založit nějký heslo do Wordu, páč má drahá a milovaná matka, přečetla asi prvních pár odstavců! Teda aspoň mě to tak řikala. Teda jestli si přečetla i ten konec tak... *žuch na zem* Ale pochválila mě to... A docela blbě se mě vysvětlovalo, že... ehm... že takovýhle povídky píšu docela často. Já myslela, že pojdu smíchy!!!
Jop, tak ať se vám to líbí, páč já sem nadšená!
A Nashii, se prej skoro rozbrečela... /Nechápu proč.../
Pěkné počteníííčko.... =3





"Hey! Počkej!!" křičel na mě známý hlas. Byl to Uruha. Spolužák a jediný člověk, který mi neustále nepřipomíná, že jsem gay, nebo na mě neustále neřve "laciná děvko". Jo, jsem to já Ruki. Učitelé mě nemají rádi, protože je vždycky dokážu setřít nějakou dokonalou poznámkou a protože mám vlasy obarvené na blond. Má matka to u ředitele nějak okecala, ale otčím mě za to doma pořádně seřval. Taky rád zpívám, ale to si mohu dopřát je ve sprše a ke všemu, jen pokud nejsou naši doma. Už od 10ti let s nimi mám dost napjaté vztahy. Ne jednou mě tak zbil, že jsem musel do nemocnice. Bohužel, to vždycky nějak ututlali a bijí mě dál. Ale já nemám odvahu to někomu říct. A i kdybych ji měl, nemám to komu říct.
Šel jsem si sednout na menší fotbalový stadion, který patřil škole, protože jsem tam mohl být nerušeně a mohl jsem trochu chytit barvu v obličeji.
Vytáhl jsem si notebook a začal listovat svými poznámkami, když v tom si vedle mě někdo přisedl. Znovu to byl Uruha. Poplašeně jsem se na něj podíval a on mi to oplatil úsměvem. Byl přímo rozkošný, když se smál. "C-co potřebuješ?" zeptal jsem se a odtrhl pohled od jeho medově hnědých očí. "Nic. To si snad nemůžu přisednout?" Osopil se na mě, ale nepřestával se usmívat. "No ne… Já jen, že si z tebe budou utahovat… že se bavíš se mnou." Řekl jsem trochu vyklepaně a znovu se na něj podíval. "To mi je jedno." Zamručel a natáhl jednu nohu před sebe. Tou druhou se nepatrně otřel o moji nohu. Snažil jsem se všelijakým způsobem zakrýt své červenající se tváře. "Hey! Uruho!!!" zakřičel na něj nějaký černovlasý mladík. "Už musíme jít!" dodal ještě a zamával na něj. "Yop, sorry, už musím!" usmál se a odešel. Docela jsem si oddychl, protože kdyby tady zůstal ještě chvíli, asi bych se po něm vrhl. Sebral jsem svoje věci a odcházel znovu do budovy školy. Chodby zase byly přecpané studenty, takže jsem se jen stěží protlačil ke své skříňce. Naházel jsem do ní pár učebnic a pár jich zase vytahal ven, když v tom do mě někdo zezadu vrazil. Svalil jsem se na zem. "Ježiš! Promiň!" začal se omlouvat a natahoval ke mně ruku. Už zase Uruha. "T-to je v pořádku." Vykoktal jsem ze sebe a chytil se jeho ruky, abych se mohl zvednout. "Vážně?" zeptal se a pomáhal mi zvednout nějaké učebnice a sešity. "Jo vážně. Nedělej si starosti." Dodal jsem rychle i když jsem v hlouby duše chtěl, aby se o mě konečně někdo začal zajímat. "Fajn. Tak ještě jednou promiň." Usmál se a podal mi poslední sešit, co ležel na zemi. Pak zase zmizel. Těch pár sešitů znovu pracně nastrkal do skříňky a všiml jsem si nějakého papírku, který byl založen mezi nimi. Byla na něm adresa restaurace "Červený Drak" a pod ním 18:00. Došlo mi, že to tam vložil Uruha. Zadíval jsem se jeho směrem, ale už jsem viděl jen jeho záda, jak se znovu přidává k tomu černovlasému mladíkovi. Přehodil jsem si batoh přes rameno a vydal se do učebny angličtiny.
Hodina se táhla nesnesitelně pomalu a ke všemu učitel, který rádoby mluví anglicky, probíral látku, kterou jsem bral já v páté třídě. Konečně zvonek. Byla to moje poslední hodina a byl pátek, což bylo velmi uklidňující. Vydal jsem se tedy směr domov. Trochu jsem se obával rodičů, protože mě tížilo několik špatných známek.
Tiše jsem otevřel a vcupital do svého pokoje. Znaveně jsem se svalil na postel. Ani jsem se necítil unavený, ale zachumlal jsem se do deky. Po chvíli jsem, ale usl.
Probudil jsem se až něco po páté hodině. Slyšel jsem z kuchyně řev, což mi naznačilo, že je doma i otec a právě je ožralý. To znamená, že si vybíjí vztek na mámě. Podíval jsem se na hodiny a bylo půl šesté. Natáhl jsem na sebe nové černé džíny, bílou košili a černé sako. Nechtěl jsem riskovat, že se s našima zase pohádám, takže jsem otevřel okno a tiše jsem vyklouzl na střechu. Potichu jsem sklouzl po okapu dolů a jako lupič vyběhl brankou ven.
Přesně v šest hodin, jsem stál pře Červeným Drakem. Uruhu jsem nikde neviděl a jelikož mi začínala být zima, vešel jsem dovnitř a objednal jsem si čaj. Za pár minutek se vedle mě objevil udýchaný Uruha. "P-promiň. Něco mě doma zdrželo." Vykoktal ze sebe a sedl si vedle mě. "V pořádku." Usmál jsem se a čekal jsem, co z něho vyleze, že mě potřeboval tak vidět. "P-proč jsi chtěl… abych jsem přišel?" zeptal jsem se po chvíli ticha a ucucávání čaje. Uruha sklopil zrak a chvíli zkoumal šíleně nezajímavou dlažbu. "Víš Ruki… Ono se to těžko vysvětluje slovy." Vypravil ze sebe a zadíval se mi do očí. Ztrácel jsem se v nich a nevěděl jsem, co tím vším myslí. Položil svou ruku na mé stehno a posouval ji čím dál tím víc, blíže k mému rozkroku, čímž mi přiváděl lehké elektrické šoky. "Uru-Uruho… Ty jsi…" zakoktal jsem se a pořádně mi zrudly tváře. Uruhovi přes tváře brobleskla neonová červeň a přikývl. Svou štíhlou a dlouhou ruku obtočil kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě. Nebránil jsem se tomu a užíval si ten pocit, že je konečně někdo, pro koho nejsem jen laciná děvka. Zadíval se mi do očí. Lehce se dotkl svými rty těch mých. Jednu ruku jsem mu obtočil kolem krku a druhou jsem se ho chytil za límec jeho košile. Začínal si dobývat místo do mých úst. Přidušeně jsem vzdychl. "T-tady ne…" zakňučel jsem a úchylně jsem se o něj otřel. Uruha položil na stolek pár bankovek a vytáhl mne na čerstvý vzduch venku. Držel mě za ruku a táhl mě všelijakými uličkami, o kterých jsem neměl ani tušení, kde jsou. Najednou jsme se ocitli, před velkým bílým barákem. "T-tady bydlíš?" udivil jsem se. "Jo." Odvětil a vtáhnul mě dovnitř. Věděl jsem, že je ze zámožné rodiny, ale tohle mě opravdu šokovalo.
Dostrkal mě až do bíle vymalovaného pokoje s šedivými doplňky. Podle fotek jsem usoudil, že je to jeho pokoj. Chytil mne kolem pasu a znovu políbil na rty. Musel se ke mně hodně sklánět, což mu asi bylo hodně nepříjemné. Jemně mě položil na postel a přisál se na mou pulzující tepnu. Pomalounku začal rozepínat mou košili a mapovat mou hruď. Odhodil ji někam do druhého kouta pokoje a klekl si přese mě. Sevřel mé boky mezi jeho stehny a mezi zuby stiskl mou bradavku. Vulgárně hlasitě jsem zasténal. Celý jsem zrudl a přitiskl si před pusu dlaň. Uruha si sám stáhl košili a přitiskl si mne, těsně k sobě. Rukama zajížděl za lem mých kalhoty i boxerek a že já je nosil sakramentsky nízko. Rozepnul si mých i u svých kalhot a nechutně pomalu mi je začal stahovat. Když mi je stáhl, odhodil je k nohám postele a úchylně se na mě zadíval. Třásl jsem se od hlavy až k patě, jednak z jeho počínání a druhak protože mi začalo být chladno. Na nic nečekal a stáhl si všechno zbývající oblečení ze sebe a nakonec i ze mě. Oba dva jsme se váleli nazí pod jednou dekou a Uruha už kňučel. Pochopil jsem, že chce víc než jen mazlení. Položil mě na bříško a líbal mezi lopatkami. "Můžu?" zašeptal tak tiše, že jsem to mohl slyšet jen já. "J-jo." Zakňučel jsem a přivřel oči. Zhluboka se nadechl a pomaloučku do mne vnikl. Ucítil jsem ostrou bolest vystřelující mi ze zadečku. Vnímal jsem každý jeho sebemenší pohyb. Začal jemně přirážet a nepřestával mě líbat na zádech. "D-dobrý?" zeptal se soucitně. Jako odpověď mu přišel slastný sten, který se i přes zákaz mého mozku vydral přes hlasivky ven. Uru se nebezpečně spiklenecky usmál a svou ruku obtočil kolem mé chlouby. Další hlasitý vzdech. A další. Naše těla hořel ve víru vášně a chtíče. "R-Ruki…" upozornil mě na jeho přicházející vrchol. Vyprázdnil se do mých útrob, což mě donutilo prohnout se v zádech. Ještě párkrát přirazil, dokud jsem nevyvrcholil já. Svalil se vyčerpaně na mé horké tělo a snažil se popadnout dech. Znaveně si lehl vedle mě a pohladil mě palcem po tváři. Schoulil jsem se mu v náručí a s hřejivým pocitem, že mě má někdo rád jsem usl.
Ve škole se ke mne Uruha choval pořád stejně, ale jakmile jsme byli někde sami, mé tělo patřilo jen a jen jemu. Když jsem byl s ním, konečně jsem dostal odvahu říct někomu co se děje v mé rodině. Všechno se (sice soudně) vyřešilo a jelikož mi již bylo osmnáct, přestěhovali jsme se společně s Uruhou do jednoho podnájmu na kraji Tokia.
S ním jsem pocítil co je to štěstí a láska
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nashii-chan | Web | 7. listopadu 2010 v 11:28 | Reagovat

Prostě mě to dojímá.... neboj, nebudu brečet XD A ten název... opravdu netušim co se ti na tom líbí, ale budž... XD

2 | Web | 7. listopadu 2010 v 12:57 | Reagovat

Já jsem mamce svůj slash dokonce sama četla...xD
Sice se trochu divila, ale líbilo se jí to...xD xD xD
Úžasný slash...*slintá*...Ruki X Uru je můj oblíbený pairing...^^

3 Karii Sumire | Web | 11. listopadu 2010 v 21:23 | Reagovat

dokonalooooooost!!....*____*....moc...!!!

4 žencká | Web | 31. prosince 2010 v 19:59 | Reagovat

to fak neni krátky!!!
byme zakamlo cemu tikas dlouhy

5 žencká | Web | 31. prosince 2010 v 19:59 | Reagovat

*pardom řikaš a zajmalo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama