close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pukkyn yaoi no.3, díl 12.

1. listopadu 2010 v 4:34 |  Pukkas - povídky
Už nevím co vám k tomu dodávat...
Snad jen, ať se vám to líbí... =3





Reita hledal ten nejzapadlejší a nejubožejší bar v celém městě. Věděl, že tohle Ruki záměrně vyhledává, protože ho tam nikdo nepozná a on může v klidu pít. Našel ho. Ten nejubožejší bar. "To snad není ani bar, ale normální díra." Zavrčel a vešel dovnitř. V rohu uviděl blonďatou osobu. Potěšilo ho to a namířil si to k němu. Nevypadal ani moc opile, ale spíš zklamaně a rozmrzele. "Ruki?" otázal se a položil mu ruku na záda. Ruki smutně popotáhl a natočil hlavu do strany, aby viděl, kdo na něj mluví. Měl zarudlé oči. "Jak sis užil s Uruhou?" zeptal se nevrle a z oka mu vytekla další slza. "Ehm? Co prosím?" vytřeštil na něj oči a posadil se vedle něj. "Myslíš, že jsem úplně slepý, že jo? Ale ty… ty by ses tak měl podívat… Pořádně!" zavzlykal a otřel si slzy do rukávu. "Já ti… nerozumím. Co tím myslíš?" zeptal se vystrašeně a čekal na odpověď. Ruki se pořádně napil něčeho, asi pořádně tvrdého alkoholu. "Moc dobře jsem viděl, jaký jsi dnes dělal oči na Uruhu. Ale taky sis mohl všimnout co jsem…" nedořekl větu a znovu se rozbrečel. Reita ho objal kolem ramen a snažil se přijít na to, co se mu snažil říct. "Ty jsi ty náznaky asi nepochopil?"zeptal se podrážděně a hřbetem ruky si setřel líčení, které nemělo cenu zachraňovat. Po chvíli to Reitovi došlo. Ale tenkrát netušil co tím vším Ruki myslí. "Ruki…? Ty ses… do mě…" nedokončil větu, protože se Ruki znovu hlasitě rozbrečel. Přitiskl si jeho hlavu na svůj hrudník a snažil se ho utěšit. Nemohl, ale uvěřit, že je to pravda. Pravda, že se do něj Ruki zamiloval. "Je mi to líto, ale… já a… Uruha…" musel mu to říct. Aby nežil v klamné představě, že u něj má šanci. Ruki byl hezký (až moc), ale on miloval Uruhu. "Jen jednou… prosím…" zašeptal a vyzívavě se o něj otřel. Reita moc dobře věděl co tím myslí, ale… Chtěl vědět jaké to s ním je, ale byl tu Uruha. Nevěděl co dělat. Ruki zajel prsty pod jeho sako. Pod ním byl nahý, což se mu velice zalíbilo. Položil na stůl pár bankovek a vytáhl Reitu ven, na čerstvý vzduch. Přitiskl ho ke zdi oné budovy a rozepnul jeden knoflíček na jeho saku. Zamrazilo ho. Jednak bylo již docela chladno a druhak z Rukiho počínání. "Ruki… To nejde." Řekl a odstrčil ho od sebe. Ruki podrážděně nakrčil nos a otočil se na podpatku. "Ne, Ruki počkej!" vykřikl, doběhl ho a chytil za zápěstí. "Musíme do hotelu. Je už pozdě. Nemůžeš se tady toulat sám!" "Tak pojď se mnou…" zkoušel to znovu. "Ne!" vykřikl na něj. "Jdeme do hotelu!" nebral ohledy na to jak Ruki křičí a jak se mu brání. Táhl ho za sebou. Před hotelem se uklidnil a spolu vyjeli do toho X patra. Ruki byl rozmrzelý, ale nijak se nebránil, když ho šoupl ke Kaiovi, protože tam jedině bylo volno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama