Pukkyn yaoi no.3, díl 15.

1. listopadu 2010 v 8:08 |  Pukkas - povídky
Krááátké a nezáživné...





Neslyšně vešel do pokoje a rovnou vklouzl do Uruhovi vyhřáté postele. Uruha však nespal. Otočil se k němu čelem. "Kde jsi byl?" zeptal se ledově. "Eee… Já…" zakoktal se Reita. "S Rukim?!" zeptal se bez jakékoli intonace hlasu. Reita byl beze slov. Jen přikývl a podíval se Uruhovi do tváře. Už to nebyl ten usměvavý Uru, kterého znal a miloval. Propaloval ho svýma uhlově černýma očima. Odstrčil ho od sebe. Vzal si deku a polštář a šel si lehnout na druhou postel. Reita se začal v duchu proklínat. Z očí mu vyteklo pár slz. Schoval hlavu pod polštář a tiše se rozvzlykal, aby Uruhu nerušil.
I když na něj byl Uruha naštvaný sebevíc, nemohl se k němu chovat hrubě. Položil ruku na jeho rameno a lehce s ním zatřásl. "Vstávej." Zašeptal. Reita otevřel oči. Šokovalo jej, že ho budí zrovna Uruha a ke všemu tak jemně. Nic dalšího mu však neřekl. Vyklidili spolu pokoj a odešli. Na chodbě potkali Rukiho, který jim nevěnoval ani pohled. Reita byl asi rád. Zavzpomínal na včerejšek. Na hřejivé vzpomínky s Rukim, ale zároveň na rozzuřeného Uruhu. Celou cestu byl mimo, nevnímal, když na něj někdo mluvil. Aoi ho za to pořádně seřval. "Úžasný…" zabručel pro sebe. "Teď se mnou nemluví Uruha, protože sem ho podvedl. Ruki, protože nechci být s ním. A Aoi, protože ho neposlouchám. Zrovna, že on mě vždycky poslouchá." Nasadil ten nejnaštvanější výraz, který uměl. To mu zaručilo, že ho nikdo neobtěžoval.
Přijeli do dalšího města a rovnou odběhli na pódium.
Tvářili se jako velcí kmoši, ale ve skutečnosti se v backstage pořádně rafli. Uruha s Reita, Ruki s Kaiem, a Reita s Aoiim.
Reita využil toho, že se na něj většinou nesoustřeďuje pozornost, takže se mohl tvářit sebevíc nakrkle.
Po skončení koncertu odešel jako první do hotelu. Zabral první pokoj, který byl a unaveně se složil na postel. Bylo mu jedno, kdo k němu přijde, ale asi nejvíc by uvítal Kaie. Uvařil by mu poživatelný kafe a na nic by se ho nevyptával.
Ležel pod peřinou a jen tak bezmyšlenkovitě přemýšlel jak si Uruhu udobřit, když v tom ho někdo pohladil po vlasech. Ani si nevšiml, že zrovna do pokoje někdo vešel. Byl to Uruha a na tváři měl omluvný výraz. "Promiň… Za ten včerejšek." Začal a posadil se vedle něj. Reita nechápal a posadil se. "Ale za co? Vždyť za to stejně můžu já." Uruha se trochu začervenal, ale pak Reitu pevně objal. "Taky se omlouvám." Řekl a obětí pěvně opětoval. "Uru…?" zašeptal po chvíli, ale zjistil, že mu usnul v náručí. Položil ho na polštář a sám se lehl vedle něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama