A další díleček. Takový trochu smutný no...
Pěkné počteníčko...
Chytil ho za ruku a přehodil přes ně deku. Reita se vedle něj schoulil a položil si hlavu na jeho hrudník a usnul.
"Pánové, už jdeme!" vzbudil je čísi hlas. "Uh… Neruším?" zeptal se pobaveně Aoi, když spatřil Uruhu a Reitu, v jedné posteli a ještě ke všemu pod jednou dekou. "Ne." Zamručel Uruha a pokrčil jednu nohu, což způsobilo, že se téměř celá odkryla. Aoi se perverzně zašklebil, ale dál už nic neříkal. "Reito, vstávej." Budil ho. Reita otevřel oči a zamžoural do jeho usměvavého obličeje. "Už jdeme." Řekl a natáhl na sebe kalhoty. "Zase křepčit na pódiu." Poznamenal sarkasticky Reita a natáhl na sebe hedvábný župan, který nedávno dostal od Uruhy. Odešel do koupelny si něco udělat s vlasy a Uruha na sebe mezitím natáhl košili. Za pár minut sešli dolů, kde na něj čekal Kai s Rukim a za chvíli se dopravil i Aoi, takže mohli vyrazit do maskérny.
*O pár měsíců později*
Čekal je poslední, závěrečný koncert, zase zpět v Tokiu.
Všichni již byli unavení, takže se těšili, až to všechno zase pomine.
Reita odkládal svou kytaru na stojánek, který stál vedle Kaiových bicích. Bylo mu mdlo a vůbec se necítil dobře. Motala se mu hlava, takže se raději opřel o něco, co stála za ním. Opouštěly ho síly a podlomili se mu kolena, takže se svalil na zem. Uviděl jen Aoiiho tvář a pak… nic.
Aoi se vyděsil a klekl si vedle něj a snažil se ho nějakým způsobem probudit. Aoi s Kaiem pomohli nějakým dvoum lidem, odnést Reitu do backstage.
Ruki se mezitím ujal řeči. Poděkoval fanouškům a tak. Za chvíli se vrátil Kai s Aoiem a Ruki mu podal mikrofon, jestli by k tomu něco chtěl dodat. Jediné co chtěl říct, bylo to, aby všichni drželi palce Reitovi, aby se z toho dostal.
Hned jak se rozloučili s fanoušky, Uruha odběhl do zákulisí, zjistit, co se stalo s Reitou.
"Uruho uklidni se!" okřiknul ho Aoi, když už začínal být hysterický. "Jak se mám kurva uklidnit?" vyjel na něj. "Uh…? Tak pojď." Chytil ho za loket a odvedl k autu, kde ho nastrčil na sedadlo spolujezdce. "Odvezu tě do nemocnice." "Díky." Zašeptal. Uvízli v zácpě což Uruhu krajně rozčílilo. Nervózně podupával nohou. "Bude v pořádku. Uvidíš." Snažil se ho utěšit. Bezúspěšně. "Jak to ksakru můžeš vědět?!" vyjel na něj ostře. Aoi se zalekl a dál už raději nic neříkal. "P-promiň…" vykoktal ze sebe po chvíli Uruha. "To je dobrý… Jsi vyděšený." Uklidňoval ho Aoi a poplácal ho po stehně.




Moooc krásný Pukkynko! Chudák ReiRei...... a chudák vystresovanej Uru.... mno je to smutný.... ale líbí se mi to! xD