WoW... Už 20 díl?
Hele já vám nevím... Další dílek asi bude až za dlouho, páč nějako mám v tom zmatek... míchá se mě dohromady moje úchlyka Aoi x Reita a to že se tady na něco dívám...
No nic... Pěkné počteníčko.. XD
Druhý den ráno Uruhu probudil zvonící telefon. Ohnal se po něm, takže spadl ze sedačky a na kalhoty si vylil čaj, který tam včera položil Aoi. Vzal telefon a byl to Ruki. "Ahoj. Jak se máš?" zeptal se a podle intonace hlasu poznal, že se usmívá. "Jak asi?!" zavrčel a mnul si naraženou kostrč. "Promiň…" zašeptal téměř neslyšně. "To je v pohodě. Co potřebuješ?" "No já… ehee… Můžu se stavit?" otázal se trochu rozpačitě. "No… Jo... Můžeš." Odpověděl. "Vážně? Tak já se po obědě stavím." Zavýsknul a pak zavěsil. Uruha se znaveně svalil na pohovku a zapnul televizi. Sice nevnímal ani jedno slovo co v ní řekli, ale aspoň tam nebylo takové ticho. Po chvíli si všimnul lepkavého fleku na kalhotách. Podrážděně zavrčel a odešel do koupelny. Stáhnul se ze sebe a hodil do pračky. Vlezl do sprchy a smyl ze sebe všechnu špínu, protože byl včera tak vyčerpaný a zlomený, že se umýt nestihl.
Zabalil se do županu a znovu se svalil na pohovku. Snažil se na Reitu nemyslet, ale všechno mu ho připomínalo. Znovu zabořil hlavu do toho pomuchlaného polštářku a ponořil se do říše snů.
Probudil ho až zvuk zvonku. Došoural se ke dveřím a otevřel je. "A-ahoj Ruki…" zakoktal a snažil se potlačit zívnutí. "Konnichiwa." Zavýsknul a vetřel se dovnitř. "Probudil sem tě?" zeptal se a podíval se na rozespalého Uruhu, v pomuchlaném županu s rozcuchanými vlasy, jak si mne oči. "No jo." "Ah, tak to promiň. Chceš něco k jídlu?" zeptal se, když uviděl jak zapškle se tváří. "Ne, jen kafe. Díky." Ruki vytáhl dva hrnečky a postavil na kafe. Uruha si sedl na barovou stoličku a bezduše zíral do blba. Ruki před něj postavil šálek pořádně horkého a silného kafe. Jednu ruku mu položil na záda a druhou rukou ho chytil za zápěstí. Uru trochu ucukl, ale nechal, ho být. "Už jsi dnes… za Reitou byl?" zeptal se tiše a čekal na jeho odpověď. Uruha zavrtěl hlavou. Už mu zase bylo do breku. "Ne-nezmiňoval se někdy o něčem… co by… Přece se to nemohlo jen tak…" popotáhl a zarudlýma očima se na něj zadíval. Ruki jeho pohled opětoval a zamyslel se, jestli by něco nevěděl. "No často ho bolívala hlava, ale to asi nás všechny. Proč… Proč se ptáš?" "Něco se muselo stát…" povzdychl si a začal nervózně přecházet po místnosti. "U-Uru prosím sedni si." Vykoktal ze sebe, když už ho začal trochu deprimovat. Uruha si povzdychl a znovu se posadil na barovou stoličku. V ruce držel mobil, ale sám nevěděl jestli očekává hovor. "Na něco čekáš?" zeptal se Ruki, když si všiml, že ho neustále drží v ruce. "No, já nevím… Asi ano." Odvětil a položil mobil na stůl. "Z nemocnice?" Uruha zakýval hlavou. Trochu se začervenal, když si uvědomil své naivní a pošetilé chování. Jaká je pravděpodobnost, že by se probral po ani ne jednom dnu?
V tom zazvonil telefon. Uruha se k němu vrhl, že se málem natáhl na podlaze. "Haló?!" vyštěknul. "Eh… Tady Aoi… Jsi to ty Uru?" zeptal se vyděšeně. "Eh? J-jo jsem. Promiň, splet jsem se." "V pořádku. Já jen jak se máš…" "No já nevím… Jo, docela to jde…" "Fajn, to jsem rád. Nechceš si večer někam vyjít? Víš, abys na "to" nemyslel…" zeptal se trochu ostýchavě Aoi. "Hmm… Promiň Aoi, ale raději bych zůstal doma." Odvětil a natočil si pramen rozcuchaných vlasů na prst. "To nevadí… Bye." Řekl a zavěsil. "To byl Aoi." Dodal, když se na něj Ruki podíval. Znovu se posadil na stoličku a zadíval se do prázdna před sebou. Ruki se na něj zarytě zadíval, ale sám si to neuvědomil. "Co je?" zeptal se Uru, když si všiml, jak se na něj dívá. "Eee… Ne, nic… Jen jsem se zamyslel." vykoktal ze sebe a trochu se začervenal. Potom si šel přesednou do obýváku. Za chvíli za ním přišel Uruha. Vypadal dost unaveně. Popíjel kafe a bezmyšlenkovitě zíral do černa v televizi. "Nepodíváme se na nějaký film?" zeptal se, čímž vyrušil Uruhu z jeho rozjímání. "Eh? Co? Jo... Můžeme." Odvětil trochu rozpukaně. Ruki se usmál a dřepl si před skříňku s DVD. Po chvíli neudržel rovnováhu a svalil se na zadek. Byl to komický pohled a Uruhu to donutilo, se zasmát. Ruki se na něj poočku podíval a dál se přehraboval v DVD. Strčil do přehrávače nějakou komedii a svalil se vedle Uruhy. Sice tu komedii už viděl, ale věděl, že tomu se bude smát i Uru (obzvlášť když v tom hraje Gackt).




Komedie s Gacktem? Oh my Gackt.....