Roztříštěné srdce kapitola 1

19. listopadu 2010 v 16:04 | Nashime Gaze Tokio Kouyou |  Nashime - povídky
Tak zase zdravím po nějaké době! XD právě jsem dopsala další fan fiction. Upozorňuju, že je to zatim nejdelší co jsem napsala - 4 stránky ve word... Nelekejte se! xD Kdo by to byl čekal pairing je Aoi a Uruha. Mám taky jedno dpešl věnování a to jest pro mojí spolužačku, která mi dneska vzala notýsek kam jsem si psala pokračování, k tomu, co už bylo v počítači a dožadovala se číst to celý XD Možná je to i takový menší překvapení pro Pukkas... Musim se přiznat, že jsem ti o tom neřekla schválně abys z toho taky měla ňáký zážitky! xD A jinak co dodat? Hezký počtení a ať z toho nemáta mrtvici!!! XD



Byl podzim. Listí se barvilo všemi barvami a opouštělo větve stromů. Šel jsem ze školy. Bylo mi docela chladno, a tak jsem se těšil na teplo domova. Zastavil jsem se na zastávce autobusu a čekal na spoj, který měl dorazit přesně za pět minut. Byl jsem tu sám. Míjeli mě jen kolemjdoucí lidé, kteří moji přítomnost ignorovali. Ponořil jsem se do svých myšlenek.
Trhl jsem sebou, když mi někdo přikryl oči dlaněmi. Zezadu se ke mně přitiskl, položil hlavu na mé rameno a zašeptal: "Hádej kdo jsem?" Ten hlas mi byl tolik povědomý, ale nemohl jsem si vzpomenout… Když jsem neodpovídal, odkryl mi oči a vzal mě za ruce. Nebyl jsem schopný se pohnout, ale začínal jsem tušit o koho jde. "Tak co?" zeptal se znovu a jeho ruce se přesunuly na mé boky. Nevydržel jsem to a otočil jsem se.
"Aoi?" řekl jsem překvapeně a zíral do těch bezedných černých očí. On se jen usmál a prohrábl mi vlasy. V tom se ozvalo zaskřípění brzd - přijel autobus.
"Pojď se mnou…" řekl téměř neslyšně a stále do mě propaloval díru pohledem. Ty jeho uhrančivé oči… nikdy jsem jim nedokázal odolat, ale něco mě nutilo k ústupu. "Promiň…" udělal jsem krok dozadu a chtěl jsem se otočit abych mohl jít k autobusu, ale on mě chytil za ruku. "Prosím…" dodal a
prosebně se na mě podíval. Já jsem jen zavrtěl hlavou, vysmekl se mu a nastoupil. Zůstal tam stát a smutně se za mnou díval… věděl jsem, že mě miluje, ale pro mě to byl pořád jenom nejlepší kamarád, měl jsem ho rád, ale ne v tom romantickém smyslu. Věděl jsem, že mu neustálým odmítáním ubližuji, že jsem příčinou jeho slz v očích, ale nemohl jsem nic jiného dělat. Nechtěl jsem ho a to už z důvodu, že nejsem na kluky.
Přijel jsem domů a zalezl do svého pokoje. Bylo mi to líto, ale pro mě neexistovalo, že bych chtěl cítit jeho doteky, líbat se s ním nebo dokonce spát. V tomto směru jsem k němu kladl odpor, ale možná nebyl oprávněný… třeba jsem na kluky, ale odmítám si to připustit. Vždyť ne málokrát jsem se přistihl, že si ho vlastně užívám a přemýšlím nad věcmi, po kterých on touží… Dlouho jsem přemýšlel a nedokázal se dostat k závěru. Na jednu stranu mě to lákalo, ale na druhou se mi to příčilo. Vzal jsem do ruky mobil…. A hele, přijatá sms… od Aoiho.

"Ahoj Uru… promiň mi to…. ale chci abys věděl, že tě strašně moc miluju. Kdybys tu nebyl se mnou, nemám důvod žít. Jsi pro mě všechno lásko… Potřebuju tě. Neumím si představit jedinou chvíli, bez tebe ať už třeba jenom sním. Proč se mi bráníš? Po každém tvém odmítnutí mám chuť ztratit se do tmy a nikdy se už nevrátit zpátky. Když mě odmítáš bolí mě srdce a radši bych umřel, než tohle snášet. Pro tebe bych obětoval celý svůj život, zbavil bych se všech vzpomínek a myslel jenom na tebe. Každou noc se mi o tobě zdá a asi to budou jenom věčné sny… ještě jednou: MILUJU TĚ!"

Vyrazilo mi to dech… nedokázal jsem tomu uvěřit. Snad si nechce ublížit! Projelo mi hlavou. Tak krásná slova… hřálo mě to u srdce… až teď jsem si uvědomil, že jeho láska je opravdu tak nekonečná jak mi už mockrát říkal. Teď jsem najednou pocítil něco zvláštního. Hrnuly se mi slzy do očí když jsem pomyslel na to, jak jsem mu ublížil. Vždyť ho taky miluju tak co si to sakra nalhávám! Proč sám před sebou předstírám, že mám zájem o holky, když nejsem schopný s nějakou promluvit? Už jak dlouho po Aoim toužím a ačkoliv on mě mockrát žádal já se podle toho nezachoval. Vždyť vždycky když se mě dotýkal (což dělal dost často) jsem se nebránil. Nechal jsem ho, ale jen do určité míry… ale jeho jemné doteky jsem si vždy užíval. Teď ho chci celého a navždy.

"Taky tě chci Aoi…"

Takhle zněla má odpověď na kterou jsem nedostal odezvu. Trochu jsem se bál, ale další den mi spadl kámen ze srdce, když jsem Aoiho uviděl před školou. Čekal na mě.
"Ahoj…" pozdravil jsem ho a můj pohled se na něm jenom letmo odrazil a pak zase sklouzl k zemi. Aoi ke mně přistoupil, položil mi ruku na rameno a zadíval se na mě. Nedokázal jsem se mu podívat do očí.
"Je pravda , co jsi mi včera napsal?" Byl tak blízko… Zdráhal jsem se odpovědi, ale nemohl jsem přece mlčet.
"Jo…" špitl jsem tak potichu, že to bylo sotva slyšet. Pevně mě objal a vtiskl mi polibek na tvář.
"Ani nevíš, jak moc jsi mě trápil…"
"Promiň mi to…" Hladil jsem ho ve vlasech. "Už nikdy ti neublížím…"
Během školy jsme byli každý v jiné třídě. On chodil o tři ročníky výš. Nešli jsme k sobě ani o přestávce. Ale až zaznělo poslední zazvonění a znovu jsme se ocitli před školou, Aoi se ke mně přihrnul a vedl mě pryč.
"Kam to jdeme?" nechápal jsem…
"Uvidíš miláčku…" odpověděl.
Došli jsme až k velkému domu - k Aoiho domu. Jeho rodiče nebyli doma a tak mě pozval dál.
"Udělej si pohodlí… chtěl bys něco?" Zeptal se ze slušnosti a já odpověděl:
"Chci jen tebe…" Posadil se vedle mě, dal mi ruku kolem pasu a upřel na mě svůj uhrančivý pohled. Přitiskl jsem se k němu a ruku položil na vnitřní stranu jeho stehna. Opřel jsem se o jeho rameno.
"Miluju tě Uruho…" prolomil ticho mezi námi. Vzal jsem ho kolem krku a přitáhl si ho k dlouhému polibku. Aoi na mě přenesl váhu a já pomalu padal na záda. Nepřestával mě líbat a zajel rukou pod moje černé tričko. Zhluboka jsem se nadechl. Jeho ruce byly všude a líbal stále vášnivěji. Zaklonil jsem hlavu a on se přesunul na můj krk. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Byl úžasný! Vzrušovalo mě to, ale trochu jsem se obával, netušil jsem k čemu se blížíme. Každopádně mi to bylo příjemné a nechtěl jsem aby to skončilo. Ležel na mně a vyhrnoval mi tričko výš a výš a pak mi ho úplně svlékl. Mojí nahou hruď zasypával tisíci nejněžnějšími a procítěnými polibky. Dostal se k mým bradavkám a pohrával si s nimi. Pravou obkroužil jazykem a pak opravdu jemně zkousl. Nevydržel jsem to a tiše jsem vzdychl. Zastyděl jsem se, chtěl jsem se utišit, ale když mi rozepnul kalhoty a dobyl se pod moje boxerky načež prsty přejel přes mé přirození, se vzdechy nedaly zadržet. Mé tělo se mírně prohnulo, naklonil jsem hlavu do strany a přivřel oči. Hlasitě jsem zasténal, ale už jsem se nestyděl. Aoi se spiklenecky usmál a pokračoval. Avšak když zjistil, že já nejsem schopný ničeho než bezvládně ležet a nechat se sebou dělat cokoliv se mu bude zamlouvat, rozhodl se mě maličko potrápit. Ale jak moc mě vzrušoval! Nejprve se vytáhl do úrovně mých oči, olízl si rty a pak se ke mně sklonil, ale nepolíbil mě. Letmo se o mě otřel a pak slezl z gauče a stoupl si.
"Co to… děláš?" sotva jsem mluvil. Neodpověděl mi, ale vyhrnul si tričko a chvíli mě provokoval než si ho svlékl. Hodil ho na mně…. Pokračoval… rozepnul si pásek od kalhot. Nevydržel jsem to. Posadil jsem se a zatáhl mu za něj abych ho vyvlékl z poutek. Pak jsem ho chytil za boky a přitáhl k sobě. Obkročmo si sedl na můj klín a nohama sevřel má stehna. Nehty přejel po mém těle. Otřásl jsem se a naskočila mi husí kůže. Přitiskl se ke mně a vnímal jsem jeho teplo a dech. Cítil jsem tlukot jeho srdce a chtěl jsem se dotýkat každého kousíčku jeho horké kůže. Byl tak úžasný… Začal jsem mu rozepínat knoflík od kalhot a převalil jsem se na něj abych mu je mohl úplně svléknout. Naprosto mě šokovalo, když jsem zjistil, že byl naostro… Podíval jsem se mu do tváře, ve které se jevil pobavený úsměv. Přivřel jsem jedno oko a našpulil rty. Já sakra vím, že vypadám jako kachna!! Aoi se usmál ještě víc. Bože on je tak sladký když se směje! Mno ale neměl jsem v plánu zůstat ve vrchní pozici… nechal jsem ho ať mě také svlékne donaha, což udělal velmi rychle.
"Ty máš tak krásný nohy…" po dlouhé době zase promluvil. (poznámka autorky: samozřejmě měl Aoi na mysli všechny tři nožky…)
Pohladil mě po stehnech a pak je začal zasypávat motýlími polibky. Stoupal stále vyš. Už se ocital na mých tříslech a já měl lehké stahy ve svalech. A najednou jsem na svém penisu ucítil jeho jazyk. Byl to nepopsatelný pocit. Olízl mě po celé délce a já zakňučel jeho jméno. Otevřel jsem pusu a nadechl se co nejvíc to šlo. Naprosto jsem šílel. Chtěl jsem křičet, ale mé rty byly němé.
Zkousl mě - sevřel jsem čelisti tak pevně, že kdybych měl v zubech železo, překousl bych ho. Přitáhl si mě k sobě za nohy, kterém mi pořádně roztáhl - Sotva jsem dýchal. Vzal mě skoro celého do pusy a začal pomalu přirážet, při čemž sál jako by ze mě chtěl něco vycucnout (poznámka autorky: Mno taky že jo!) Jeho tempo se zrychlovalo a byl stále tvrdší. Nevnímal jsem, neslyšel jsem, sotva jsem viděl a náhle to přišlo. Vyvrcholil jsem Aoimu až do krku a vykřikl: "Miluji tě!" On se ode mě odtáhl aby se mohl vydýchat. Položil hlavu na mé ploché bříško a zrychleně dýchal. Já na tom nebyl jinak. Hladil jsem ho po zádech a pak mu zajel do vlasů. Druhou rukou jsem k sobě tiskl jeho tvář. Aoi se najednou zase zvedl a líbal mě po nahé kůži. A pak, když se odtáhl, klekl si a mé nohy si vysadil na ramena. Tušil jsem, že to chce udělat, ale já se hrozně bál. Roztřásl jsem se a vyděšeně na něj hleděl.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se.
"Aoi….. já…. Nevím… mám strach…" Zakňučel jsem potichu.
"Není čeho se bát…" Zašeptal a políbil mě na lýtko. Vzal mě za pas a přitáhl k sobě. Přejel mi "tam" ukazováčkem a pak ho do mě pomalu zavedl. Tohle ještě nebolelo a tak jsem se na chvíli uklidnil. Ale jen do té doby, než do mě zastrčil další prst. To už trochu zabolelo a potichu jsem bolestivě zasténal.
"ššš…" Tišil mě a volnou rukou mi přejel po stehně. A náhle přidal další prst. Zkřivil jsem obličej a podvědomě jsem se o něj zapřel nohama.
"To je v pořádku Uru... nebude to bolet." Snažil se mě uklidnit, ale já panikařil. Vždyť tohle bylo mé poprvé! Roztáhnul ve mně prsty, čímž ještě víc rozevřel můj otvor. A pak je ze mě zase pomalinku vyndal a otřel se o mě svým penisem. Pevně jsem zavřel oči a psychicky se připravil na tu bolest. Vstupoval do mě nenásilně a snažil se být co nejjemnější. Pomaloučku - centimetr po centimetr až byl celý ve mně.
"Tak co?" zeptal se s pohledem do mých vykulených očí. Pokusil jsem se o úsměv. Aoi tedy začal přirážet. Stále větší délkou a rychleji. Teď už jsem křičel a v mém hlase se odrážela směsice bolesti se slastí. To nepříjemné se dalo na ústup. Bylo to tak nádherné! Aoi mě u toho ještě stačil líbat, ale když i jemu nastával vrchol odtáhl se, zaklonil hlavu a až dosáhl orgasmu, začal drsně přejíždět po mém penisu. Ocital jsem se na horní hranici blaha. Bez ostychu jsem křičel a začal jsem Aoimu přirážet naproti. O to, to bylo tvrdší, ale slast byla snad ještě větší i když jsem byl na pochybách jestli je to vůbec možné. Znovu jsem vyvrcholil a mé sperma potřísnilo Aoiho hruď. Až se tohle stalo, přestal a svalil se do úzkého prostoru vedle mě. Oddechovali jsme, byli jsme zpocení a naprosto vyčerpaní. Opravdu jsem nikdy v životě nic podobného nezažil, Bylo to naprosto úžasné a já jen doufám, že si to brzy zopakujeme. (Poznámka autorky: Jo… třeba zejtra!!!)
"Už budu muset jít…" zaúpěl jsem. Nechtěl jsem jít pryč, ale už tak na mě bude máma naštvaná.
"Ještě chvilku… Prosím…" Přemlouval mě. Ach ten jeho pohled! Nedokázal jsem říct "ne". Políbil jsem ho na rty a začal se oblékat, neboť mé tělo chladlo a byla mi zima. Když se Aoi také oblékl, postavil se naproti pohovce a prohlásil:
"To je bordel!"
"Ještě, že máte pořádnej gauč…" zasmál jsem se a plácnul ho přes zadek, přičemž jsem se perverzně zakřenil. Společně se nám to podařilo nějak uklidit a pak už byl pravý čas jít domů. Když jsem se oblékal, Aoi na mě smutně hleděl. Objal jsem ho a zašeptal:
"Tak zase zítra lásko…" a vtiskl mu polibek za ucho. Odlepil jsem se od něj, ale Aoi si mě zase přitáhl a co nejvášnivěji mě políbil na rty.V poslední chvíli, kterou jsme spolu dnes trávili jsem si vychutnával jeho kmitající jazyk. To bylo nekonečné loučení… Ale až jsme se od sebe odtáhli nadobro a já otevřel dveře, oba jsme málem dostali infarkt. Venku totiž stál muž nápadně podobný Aoimu.
"Ahoj tati…ehm…co tu děláš tak brzo?" Vykoktal ze sebe v samém šoku Aoi a zděšeně hleděl na svého otce, který si mě měřil od hlavy až k patě.
"Kolega vzal tu práci za mě. A můžu se zeptat kdo je tohle?" Stroze odpověděl a hned se ptal na mě.
"To je můj kámoš Uruha." Zářivě se na tátu zazubil.
"Dobrý den, rád vás poznávám." Pokusil jsem se o úsměv. Nic mi na to raději neodpověděl. Bylo mi trapně…
"Takže já už půjdu, nashledanou." Rozloučil jsem se a Aoimu ještě z dálky zamával. Ten však nereagoval. Nemohl jsem uvěřit, co se stalo. Měl jsem smíšené pocity. Nechci aby se o tom kdokoliv dověděl - budou si z nás utahovat. Nejhorší je, že moje máma je naprosto proti takovému vztahu. Radši se doma nebudu o Aoim ani zmiňovat.
                                                                                          
Přišel jsem domů, lehce zavřel dveře a chtěl jít do pokoje, když v tom se z kuchyně ozvalo:
"URUHO?!" Ano, to byla moje máma… Povzdychl jsem si a šel k ní.
"Můžeš mi vysvětlit kde se flákáš?" Nenechala mě cokoliv říct a já si právě uvědomil, že nemám žádnou výmluvu, ale najednou se mé myšlenky projasnily a něco mě napadlo.
"P-promiň, pomáhal jsem spolužákovi s projektem na biologii." Ten jsme samozřejmě měli za úkol. Sakra! A já ještě ani nezačal…
"A můžeš mi říct, proč jsi aspoň nezavolal?"
"Vybil se mi telefon a když jsem se ho zeptal jestli bych nemohl zavolat od něj, řekl, že nemá kredit."
"Takže to všechno vysvětluje… máš zaracha milej zlatej a to na dlouho!" Neměl jsem slov… Dneska měla opravdu náladu pod psa… Nic jsem proti tomu nezmohl a tak jsem zhrouceně odešel do svého pokoje. Aspoň, že mi nezabaví počítač.
Odhodil jsem tašku do kouta a rozvalil se na posteli s notebookem. Zapnul jsem ho a jen co se načetl, ze zdola slyším:
"A ne, že budeš u počítače! Koukej se učit!!" Vztekle jsem ho zase zaklapnul a odložil zpátky na stůl. Někdy mě dost vytáčela. Od doby, co je táta pryč je pořád nabroušená a hledá si záminku, proč mi něco zakázat. Vzal jsem si mobil a rozhodl se napsat Aoimu.

"Ahoj Aoi, doufám, že na to tvůj táta nepřišel. Když jsem se vrátil domů, máma po mně zase vyjela a mám zaracha, takže se asi teď moc neuvidíme. Je mi to líto, ale ten dnešek stál za to drahoušku."

Pak jsem se teda dal do toho učení, jak mi bylo přikázáno. Nenáviděl jsem školu! No ostatně jako každý… Z výpočtu úlohy, kterou jsem absolutně nechápal mě vyrušil můj mobil ohlašující příchozí smsku.

"Tak to mě mrzí L Ale o mně se neboj, naši nemaj sklony k tomu, aby mi do všeho strkali nos, takže u ně je to v pohodě a jsem rád, že se ti to líbilo. Miluju tě!"

Aoi mi odpověděl. Zdálo se mi, že on je jediný člověk, který mi rozumí. Všichni ostatní byli někde mimo včetně mojí rodiny. Vždyť si sotva vzpomněli na moje narozeniny! Nejradši by byli, abych jim neotravoval život a šel si po svých.

Už bylo docela pozdě. Jen tak jsem se válel v posteli a přemýšlel - nic neobvyklého, ale dneska jsem vážně nemohl usnout. Štěstí mi ale přálo a někdy kolem druhé ráno jsem to konečně zalomil. Nastala bezesná noc…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pukky | Web | 19. listopadu 2010 v 16:18 | Reagovat

o.O
Tak to je nářez!!
další, Další, DALŠÍ !!!!!!!!!!!!!!!

2 Karii Sumire | Web | 19. listopadu 2010 v 17:47 | Reagovat

kyaaa.....
to je hustýý....
povedlo povedlooo....
piš piš piš....
já cí dalšíí!.... xD

3 Gazelovers-Tomoko AruSh Ishihara | Web | 21. listopadu 2010 v 20:06 | Reagovat

No né, Nashime se překonává...
Jsem objevila jen... *počítá* 3 pravopisný chyby!
Wau... krásný... chcu další...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama